Žádná z politických stran se skutečně nezabývá tím, zda opravdu máme svobodu slova. A i když ji máme, nikdo se nezabývá tím, jak ji zlepšit. Nikdo například nezkoumá, zda je v České republice volební právo skutečně rovné.
Socialistické politické strany sice prosazují rovnost, ale pouze takovou, v níž budou všichni mít více méně stejně. Materiální rovnost. Liberálové zase bojují za svobodu podnikání, menší byrokracii a svobodnější trh. Aby většina mohla mít ještě více. A konzervativci zas bojují proti změnám. Přirozeně, aby ti, co už mají, měli i nadále. S liberály bojují proti EU. Ale jen proto, že si myslí, že bez EU budeme mít více. A všichni svorně hlásají podporu školství. Ale proč? Protože vzdělání nabízí lepší vyhlídky na materiální zajištění.
Rovnost se neprosazuje proto, že je spravedlivá. Minimální stát se neprosazuje kvůli lidské svobodě. Staré pořádky nikdo nehájí prostě proto, že jsou osvědčené a představují tradici, tedy hodnotu o sobě. Suverenitu, kterou se ohánějí konzervativci i liberálové ve vztahu k EU, nikdo neprosazuje kvůli její podstatě a bytostnému přesvědčení o právu národa na samostatnost.
Naše společnost nejspíše není schopna nahlížet politiku jinýma očima, než těma hrabivýma. Materiální vnímání a rozdělování politiky, kdy pravicový je pouze ten, kdo navrhuje ekonomické reformy domněle přisouzené pravici, a levicový je ten, kdo v ekonomické oblasti nejvíce rozdává a podporuje, je nebezpečné a zkreslující. Světe div se, britští konzervativci (které za levici neoznačí nikdo), budovali v 50. letech britský sociální stát. Nicméně, pravicově v „českém“ pojetí se projevili až při jeho destrukci v 80. letech. Winston Churchill byl pravicový svými zásadami, Margaret Thatcher neoliberálním přístupem k hospodářství.
Budeme-li se soustředit příliš na materiální rozměr politiky, budeme-li přehlížet její hodnotový rozměr, můžeme si jednoho dne zvolit vládu, která nám dá vše, co slíbila, ale sebere všechno, co jsme od ní slíbit nevyžadovali. Mnozí namítnou, že ekonomická svoboda s sebou ostatní svobody a hodnoty nese sama. Nuže, odpovídám, povězte to Číňanům. A nakonec i Američanům, které jejich vláda s absolutním souhlasem Kongresu zbavila hodnot, na nichž stavěli přes dvě století. Ačkoli v USA hodnoty hrají tradičně velkou roli, byť i jen malá rezignace na ně ukázala, jak je demokracie křehká. Ostatně, vzpomeňme, co žádala hesla listopadu 1989 – politické svobody.
