Francouzská revoluce 1789. Ruské revoluce 1917. V obou třech¹ případech došlo k radikální proměně systému. Existuje příčinná souvislost mezi chudobou a revolucí. Na tom se shodli i dva představitelé naprosto odlišných myšlenkových proudů – Alexis de Tocqueville a Vladimír Iljič Lenin. V obou třech případech došlo k absolutní zkáze dříve vyšších a nejvyšších vrstev společnosti. Následkem nacionálních a především sociálních otřesů v půlstoletí po Velké francouzské revoluci vznikl základ sociálního státu – pruský systém sociálního a zdravotního pojištění.
Jaká je souvislost mezi těmito myšlenkami, zdánlivě působícími jako výkřiky do tmy? Průběh a následky Francouzské revoluce 1789 byly pro vyšší vrstvy ve společnostech okolních států natolik děsivé, že se vážně začaly zabývat ochranou vlastní existence. Ve Vídni bylo domluveno, že existence těchto vrstev bude nejlépe ochráněna, bude-li popřena existence revoluce samotné, a budou-li tyto vrstvy spolupracovat na jejím systematickém popírání. Tak se vrátil ancien régime a byla ustavena „Svatá aliance“. Dlouhodobá spolupráce elit se však ukázala nemožná. Proto byl vymyšlen základ sociálního státu – konceptu, který je schopen zajistit existenci elit individuálně.
Od té chvíle žádný stát, který po pruském vzoru zavedl systém sociálních jistot, neupadl v chaos revoluce, který by smetl vlastní elitu. Ve Francii, Německu, Velké Británii a ani v Rakousku - Uhersku nedošlo k revoluci z vnitřních příčin. A v žádné z těchto zemí nedošlo k revoluci namířené proti vyšším vrstvám společnosti. Rusko reformy nepřijalo. Jeho elita skončila v lepším případě v exilu, v horším případě v jámě u Sverdlovsku posypaná vápnem. Sociální stát je štítem, jímž se vyšší vrstvy společnosti chrání proti prostému lidu.
Právě proto Lenin označil imperialismus za vrcholné stádium kapitalismu. Systém sociálního státu (štítu?) korumpuje prostý lid, který necítí potřebu se bouřit proti vyšším vrstvám. Lenin to věděl a o to více nenáviděl. Evropský sociální stát byl vykoupen kolonialismem. V logice marxismu došlo k vykořisťování proletariátu proletariátem.
V čem je pointa těchto odstavců? Sociální stát není výdobytkem levice, ale vynálezem pravice. Jenomže dlouhodobý život v prostředí sociálního státu, který mezitím začal fungovat nezávisle na elitách, zdeformoval pravicové ideologie natolik, že jej začaly nenávidět. Sociální stát je dnes mantrou socialistů, zatímco pravice proti němu systematicky bojuje. Pravice naprosto zapomněla význam, jaký pro ni sociální stát má. Přijala smír ve společnosti za apriorní a revoluci za nemožnou.
Jiným způsobem si nemohu vysvětlit renesanci Fridricha von Hayeka či Miltona Friedmana. Nemohu si vysvětlit rozmach politických stran (a názorů všeobecně), které slepě sledují ideologii volného trhu a laissez faire. Nekriticky prosazují svobodu jedince, jeho svobodné rozhodování a spravedlivý (nikoli solidární) systém. Minimální stát. Přenechání většiny aspektů veřejného života trhu - a to včetně důchodů, zdravotnictví a sociálního zabezpečení - s odkazem na svobodu jednotlivce, svobodu jeho rozhodnutí a jeho vlastní zodpovědnost.
Celá tato ideologie je zaštítěna alibistickou vidinou prosperity a svobody pro všechny, hájíce však koncept vyhovující pouze úspěšným, ohrožují samu existenci vrstvy úspěšných a nejúspěšnějších. Protože je biologicky vyloučeno, aby se ekonomicky úspěšnými stala většina společnosti.
1 - Známé Leninově VŘSR v říjnu/listopadu 1917 předcházela v Rusku tzv. únorová/březnová demokratická revoluce 1917, kterou vedl Alexandr Kerenskij
