Václav Klaus označil protestující studenty českých vysokých škol za parazity. Budiž, stejně jako on jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich nebojuje za akademické svobody, nýbrž že se schovaná za heslem "Vzdělání není byznys!" snaží zachovat možnost honosit se statutem vysokoškoláků a přitom se jen s minimálními finančními náklady několik let víceméně flákat. Studium na českých vysokých školách - ať vám protestující studenti tvrdí co chtějí - je totiž v porovnání s Německem, Británií nebo Spojenými státy výrazně "v pohodě". V tomto smyslu protestující studenti paraziti asi jsou. Přesto s Klausem nemohu souhlasit - jeho zdůvodnění "parazitismu" studentů je totiž jiné, rádoby akademické a fundované a mimochodem špatné.
V. K. tvrdí, že my studenti parazitujeme na zbytku společnosti tím, že je nás poměrně malé procento populace (v roce 2010 to bylo asi 390 000 osob, což jsou zhruba 4%)[1], studujeme za peníze vybrané v zásadě od drtivé většiny populace a že díky penězům lidí, kteří VŠ nikdy nestudovali a kteří mají v mnoha případech příjmy průměrné až podprůměrné, získáme akademické tituly, jenž nám statisticky vzato zajistí příjmy násobně větší, než měli plátci našich studií. De facto se v této logice obohacujeme na úkor zbytku společnosti a to z nás činí podle Václava Klause parazity. Fundovaněji a ekonomickou hantýrkou V. K. označil vysokoškolské vzdělání za soukromý statek přinášející užitek jen jeho vlastníkovi, pročež je nepřijatelné, aby bylo financováno z veřejných peněz. Studenti mají platit školné, protože ze studia budou mít užitek jen oni sami a nikdo jiný.
Nedovedu dost dobře pochopit, jak realizátor kuponové privatizace, čtenář Hayeka a jeden z největších zastánců neoklasické rakouské ekonomie v České republice mohl popřít teorém, na němž stojí ekonomie již od dob Adama Smithe:
"Individuální egoismus je ku prospěchu celku."
Tato klasická morálně-filosofická utilitární poučka nám totiž říká, že sobecké úsilí o dosažení co největšího dobra pro sebe sama vede k navýšení dobra v celé společnosti. Studenti - ačkoli za peníze druhých - studují, aby se v budoucnu měli co nejlépe. To je klasický příklad individuálního egoismu. Jenomže ten je, jak tvrdil Adam Smith, nejen ku prospěchu osobnímu, ale celé společnosti. Z prezidentovy argumentace vyplývá, že studenti zatěžují celou společnost negativní externalitou - neuvědomují si to, ale tím, že studují za veřejné peníze, škodí ekonomicky celé společnosti.
To může být (a nejspíš i je) pravda, ale jedná se pouze o jednu stranu mince. Vedle negativních externalit studntského individuálního egoismu, to jest vysokoškolského studia "zdarma", je možné zcela jistě najít mnoho externalit pozitivních. Svým sobectvím při honbě za diplomem nevědomky společnosti nejen škodí, ale rovněž prospívají. Za takovou pozitivní externalitu studenta ekonomie přece je možné považovat fakt, že po skončení studia díky svému vzdělání s mnohem větší pravděpodobností založí vlastní živnost, díky které několik lidí získá práci. Nebo že nastoupí jako manažer nebo účetní do již zavedené firmy a tam natolik zlepší hospodaření, že firma nebude muset propouštět. I vystudovaný právník - založí-li si advokátní kancelář - bude moci při vlastní honbě za bohatstvím dát práci i jiným lidem. Strojař může navrhnout stroj, jehož výroba přinese práci stovkám lidí. Historik napíše knihu, jejíž vydání dá práci lidem od grafického zpracování po tisk. O pozitivních externalitách studentů medicíny nemluvě. Navíc, všichni statisticky lépe honorovaní vysokoškolští absolventi pravděpodobně odvedou do sociálního systému za svůj produktivní život (a ten bývá - opět statisticky - delší, než u ne-vysokoškoláků) mnohem větší sumu peněz, než zbylí členové společnosti a budou tak mnohem více "solidární", než lidé s maturitou, výučním listem či základním vzděláním (tím však nechci říct, že lidé s nižším vzděláním jsou z principu neúspěšní, často tomu bývá i naopak!)
V. K. tvrdí, že studenti jsou paraziti. Já tvrdím, že nejsou. Aby někdo mohl být parazit, musí svému "hostiteli" nutně jen škodit: ex definitione se totiž jedná o vztah jednostranně prospěšný. Sobecká činnost parazita musí produkovat výlučně negativní externality. V případě, kdy je výsledkem jeho činnosti i nějaké pozitivum, nejedná se již o parazitismus, nýbrž o vztah větší či menší symbiózy - vztahu oboustranně prospěšného.
Jsem dalek tvrdit, že současný vztah české společnosti (zejména té ekonomicky aktivní části) a její studující mládeže je vyhovující a morálně nebo ekonomicky vzato v pořádku. Ani mně - stejně jako Klausovi - se naše vysoké školství tak, jak je, nelíbí. Školné s radostí uvítám, ačkoli v něm osobně nevidím jedinou možnou cestu, jak problémy vysokých škol vyřešit. Žádné ze studentských demonstrací jsem se neúčastnil a k celému tomu humbuku ze strany studentů chovám značný despekt. Ale co odmítám je, aby mne kdokoli - i prezident republiky - nazýval parazitem, aniž by pro takové tvrzení měl neprůstřelný argument.
Čeští studenti mohou být parazity proto, že jsou často leniví flákači užívající si výhody studentského života a hledající cesty, jak s co nejmenším nasazením zvládnout i to chabé množství povinností, které jim české vysoké školy (v porovnání se Západem) ukládají. Často dokonce zvládají studovat paralelně dva obory a k tomu celkem pohodlně pracovat. Ale rozhodně z nich nedělá parazity sám o sobě fakt, že studují v systému veřejného vysokého školství a neplatí školné, jak tvrdí Václav Klaus.
[1]http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/6dbf02a9a1330365c12576bf00534ba8/$FILE/1_VS_studenti_celkem_11.pdf
