Volební kampaň je poprvé od listopadu 1989 vedena naprosto na všech komunikačních úrovních – mobilní telefony, internet, letáky, billboardy a nejrůznější mítinky. A poprvé od roku 1989 zasahuje naprosto všechny segmenty společnosti. Nejvíce se to projevuje nebývalou aktivitou mladých lidí do 25 let, kteří bývali vůči politickému dění víceméně rezistentní. Najednou jsou to právě oni, kdo se prostřednictvím sociálních sítí postarali o největší kontroverze posledních měsíců. O pověstná vejce a o protesty na mítincích.
Začínám mít dojem, že dochází k naplňování toho, co americká politická filosofka Hannah Arendt nazvala banalitou zla. Prostřednictvím v podstatě neškodných akcí a v kombinaci s naprostou a vše prostupující medializací vzniká ve společnosti dojem, že jisté dříve nepřijatelné jednání je v zásadě normální. Vejce byla recesí, nicméně postačila k vytvoření dojmu některých jedinců ve společnosti, že hodit něco po někom neoblíbeném je v pořádku. Kámen pro Topolánka, sklenice pro Paroubka. Medializace protestů zas napomohla vytvoření atmosféry, v níž je naprosto normální protestovat prostřednictvím hospodských hesel o fyzické likvidaci.
Poslední, ne nečekaný, důsledek „banality zla po česku“, je pěstní inzultace Bohuslava Sobotky. Když je totiž normální hodit, a je normální protestovat, je potom normální i udeřit. Přesně v duchu této zkratky nejspíše jednal útočník, o jehož mentálních kvalitách nepochybuji. Doufejme, že se ten člověk v současné společenské atmosféře nestane hrdinou.
Očekávám sebereflexi politických stran. Opravdu nevěřím, že na vině je nějaký „úderný tým“ té či oné strany. Na vině je maximální polarizace společnosti zaviněná formou volební kampaně. ODS a ČSSD se jejím prostřednictvím vystrnadily z tradičních pozic, kde bojovaly o téhož středového voliče, což zapříčinilo vzestup Věcí Veřejných či relativní úspěch Miloše Zemana. Pro středového voliče dnes dvě velké strany už nepředstavují dvě alternativy.
Politické strany zkrátka musí změnit vyhraněně konfrontační styl. Démonizace levice prostřednictvím státního bankrotu a návratu komunistů do exekutivy ze strany ODS, extrémní populismus ve formě „mimořádných příplatků“ všem potenciálním voličům, ostrakizace lidí s vyššími příjmy prostřednictvím dvoupásmové progrese, anebo samozřejmá démonizace pravice prostřednictvím ožebračení společnosti na straně ČSSD. Obojí na maximálně vyhrocené úrovni, kdy kampaň prostřednictvím prostředků „mediální éry 2.0“ dosáhne vskutku na každého.
Že se velké politické strany staly ve vnímání společnosti neslučitelnými protipóly, si nejspíše uvědomují i ony samy. A nejspíše si uvědomují, že za excesy současné kampaně nesou obrovský díl viny. Odstranění Topolánka a jeho nahrazení o poznání mírnějším Nečasem je krokem ODS k odstranění napětí. A myslím, že i v ČSSD se schyluje ke generační obměně. Jiří Paroubek je v televizi čím dál méně. I sociální demokraté nejspíše připravují půdu pro nového lídra. Doufám. Bylo by to v zájmu země.
