Zase ty dotace! Porcovaný medvěd je ale jen bílý pes

Bílý pes je nepodstatný detail úmyslně vytvořený za účelem odvedení pozornosti od podstatné záležitosti. A jak to souvisí s aktuální kauzou sportovních dotací?

Historicky vznikl pojem „bílý pes“ na jedné architektonické soutěži. Autor prostorově naddimenzované stavby namaloval do popředí bílého psa. Hodnotící komise byla tímto psem na architektonickém návrhu natolik zaujata, že svou pozornost soustředila jen na tento rušivý prvek. Zcela přehlédla podstatné vady projektu a dala závěrečné doporučení: „Schváleno, jen odstranit toho bílého psa“.

Porcování medvěda byla oblíbená kratochvíle při každoročním schvalováním státního rozpočtu. Vláda měla někde v kapitole podpora regionálních projektů schováno několik miliard korun, koaliční poslanci je konkrétně rozdělili na nějaké ty opravy kostelní střechy na Jižní Moravě, vylepšení hasičské zbrojnice v Severních Čechách a tak. V televizi pak koaliční poslanec radostně oznámil, jak je důležité opravit tělocvičnu v Horních Povidlovicích a opoziční poslanec si postěžoval, že na tělocvičnu v Dolních Povidlovicích se nedostalo. A naše média se jako jeden muž pohoršovaly nad tou „nemravností“.

Časem tomuto mediálnímu tlaku podlehl ministr financí Kalousek a porcování medvěda zrušil. Přitom šlo o jedno z nejtransparentnějších rozdělování veřejných peněz - zákonem, po veřejné rozpravě a hlasování v Parlamentu.

Mediální fikce, že to lze udělat bez poslanců lépe, průhledněji a objektivněji je iluze. Žádná „tentokrát úplně objektivní komise“, složená ze samých Old Shaterhandů a Matek Terez, nemůže vzniknout z principu. Každý má totiž nějaké preference.

Bezkonfliktní rozdělení dotací je možné jen dvěma extrémními způsoby. Zaprvé dát každému, o co si řekne. Na to by ale nestačil ani rozpočet USA a Saúdské Arábie dohromady. Anebo nedat nikomu nic. Zdánlivě hezké, liberální. Ano daní, dotací a přerozdělování je dnes moc. Ale nejde z roku na rok přerozdělování zrušit úplně, hlavně do rozumných věcí, čímž podpora chudších regionů, sportovních klubů a podobně je. Ono ani dříve nebylo přerozdělování úplně nulové. Tak na stavby veřejných kulturních stánků nepřispíval dříve stát, ale bohatí mecenáši. Třeba na stavbu pražského koncertní budovy přispěl rakouský následník trůnu, takže byla na jeho počest pojmenována Rudolfinum. Místo následníka trůnu je dnes stát.

I z tohoto pohledu je třeba nazírat na aktuální kauzu rozdělování dotací do sportu. Co zatím víme je, že bylo nějak rozdáno asi 500 milionů Kč fotbalistům. V drtivé většině malým vesnickým klubům, jen prvoligové kluby Sparta a Zlín měly dostat dohromady cca 25 milionů. Kde jsou ty stamilionové škody? Není to jen další „bílý pes“?

Není přece hlavním problémem, jestli dostal dotaci klub A nebo B, v obou případech jde jistě o prospěšné projekty. Problém je v těch dotacích, ze kterých na své soukromé haciendy čerpají ve skrytu čeští miliardáři. Problém je v dotacích v řádu desítek miliard korun ročně, které inkasují solární baroni. Problém je v povinném pančování benzínu, ze kterého kořistí náš řepkový král Babiš.

Nenechme odlákat naši pozornost „bílým psem“. Rozdělování veřejných peněz na opravu školky nebo domova důchodců je samotným obsahem politiky. A lépe je všem na očích „porcovat medvěda ve sněmovně“ než vytvořit zdánlivě objektivní, ve skutečnosti z podstaty věci neprůhlednou změť dotačních programů, kde se zákonitě daří šíbrům všeho druhu. Ono je totiž vždycky jednoduší chytat malé ryby. Ti velcí, miliardoví příjemci dotací, si pak ale v pohodě sedí doma u krbu a mnou si radostí ruce.