České školství se konečně dostává do centra veřejného zájmu. Kdo to s ním však myslím vážně a kdo jenom žvaní?
O školství toho každý z nás docela dost ví. Do školy jsme všichni chodili, chodí do ní naše děti a u těch starších dospělých i jejich vnoučata.
Pro nás Čechy však má školství ještě hlubší význam. Právě na něm stál úspěch národního obrození, z tradic prvorepublikového školství čerpáme dodnes. Abychom v konkurenci s jinými obstáli a vůbec přežili, museli jsme více pracovat, více se učit. A za to, že jsme uspěli, vděčíme minulým generacím pedagogů a ředitelů, kteří naše předky vzdělávali. A také minulým generacím starostů, obecních radních a politiků, kteří si význam školství uvědomovali.
Naší výhodou vůči zahraničí byla plošná vzdělanost mladé generace. Ne úzké elity, nýbrž vzdělanost průměru i slabšího průměru. V devatenáctém století určitě nebyl rozdíl ve vzdělání rodinných příslušníků ruského cara Mikuláše a rakouského císaře France Josefa. Ti všichni měli nepochybně vzdělání skvělé. Ale podstatný rozdíl byl v tom, jaké vzdělání měl syn kočího a kuchařky v moravských Čejkovicích, nebo desáté dítě rolníka v českých Kožlanech, v porovnání se vzděláním svých vrstevníků v Rusku i jinde v Evropě! Z těch neprivilegovaných čejkovických a kožlanských žáčků se stali naši dva první prezidenti.
Na začátku jsem uvedl, že je dobře, že se veřejnost začíná více zajímat o naše školství. Méně dobře je však důvod tohoto zvýšeného zájmu. Mnozí z nás cítíme, že je s naším školstvím něco v nepořádku. A také na politické úrovni se názory ostře liší. Fiala s Klausem mladším (oba ODS) varovně volají, že úroveň vzdělanosti již delší dobu, a to od velké reformy ministryně Buzkové (ČSSD), klesá. Tvrdí a argumentují, že v mezinárodním srovnání setrvale ztrácíme a přicházíme o naši tradiční výhodu. Naproti tomu předseda vlády Sobotka a ministryně školství Valachová (oba ČSSD) říkají, že je vše na dobré cestě. Jen je třeba zakázat školní kantýny, prosadit za každou cenu inkluzi, přidat více multikulturní a environmentální výchovy a bude vše v pořádku.
Kdo má pravdu? A dá se vůbec nějak objektivně posoudit vzdělanost dětí u nás, v Portugalsku a třeba na Thajwanu? Jedno jasné hodnotící kritérium zde je – Podle skutků poznáte je! Jaký mají stranické špičky skutečný názor na úroveň českého školství, které sami řídí, poznáme podle toho, kam sami posílají své děti.
Bývalá ministryně školství a místopředsedkyně ČSSD Petra Buzková poslala svou dceru do soukromého francouzského lycea. Školné minimálně 200 tisíc ročně. Předseda vlády a předseda ČSSD Stanislav Gross poslal svou dceru rovněž na soukromou školu. Školné opět minimálně 200 tisíc ročně. A letos v září i bývalý předseda vlády a ČSSD Jiří Paroubek poslal opět svou dceru do soukromé školy za vysoké školné. Proč to dělají! Proč platí takové peníze
za službu, která je jinak zadarmo? Jsou snad tak hloupí nebo co? Vždyť 200 tisíc ročně nejsou určitě malé peníze ani pro předsedu socialistické levicové strany. Odpověď je zřejmá – moc dobře vědí, o co jde, a kam resort dovedli. A protože na to peníze mají, své děti pošlou do lepšího. A běžní občané, co nemají zbytečných 200 tisíc ročně na školné do základky, ti ať si užijí neomarxistických experimentů.
Ať byli předchozí generace našich politiků jakékoliv (těch skandálů za první republiky i za Rakouska-Uherska nebylo méně), tak něco takového nikdy neudělali.
