Nespasí nás princ Miroslav, ale svoboda a konkurence

Každý den na nás dopadají další a další nesmyslné regulace, páchané údajně ve jménu dobra. A kdo nás zachrání? Princ Miroslav?

Zákaz mít otevřeno ve větším obchodě o státních svátcích, zákaz kouření v kuřáckých hospodách, zákaz ohňostrojů, zákaz popíjení na veřejnosti, zákaz sladkostí ve školních bufetech atd. Jen se ráno vzbudíme, hned jsme zase o nějakou tu „svobodu kratší“, chybí už jen zákaz zpívání a Půlnoční království bude na světě.

A kdo nás zachrání, princ Miroslav? Ó nikoliv, zachránit se musíme sami, stačí věřit ve zdravý lidský rozum a nechat působit konkurenci, tedy hlavně DEREGULOVAT. Všeho jde dosáhnout bez neustálého sekýrování, šmírování, udávání a pokutování, zde jeden příklad o působení konkurence a neviditelné ruky trhu z doposud funkční Ameriky.

Příběh je z jednoho malého městečka na středozápadě USA. Takové malé kovbojské město, kde lidé většinou jezdí pickupem, muži nosí kostkované košile a klobouky Stetsony, v barech se hraje counry hudba. Drtivá většina obyvatel jsou praktikující evangelíci a zbytek židovského vyznání. Takže v neděli mají všechny křesťanské podniky zavřeno a všichni jsou v kostele, místní židé zase nosí jarmulky, dodržují volnou sobotu a předpisy o košer jídle.

V městečku mají jen dvě pořádné restaurace – jednu židovskou a jednu křesťanskou. Ta křesťanská měla zavřeno v neděli, ta židovská v sobotu. No jo, jenže většina lidí si chce o tom „svém“ svátku zajít na lepší oběd, ale ona je ta jejich restaurace právě zavřená.

Takže to vyřešili tak, že na sváteční oběd chodí „k těm druhým“. V sobotu chodili židé do křesťanské restaurace na nějaký ten sýrový koláč či jiné jídlo neporušující judaistické gastronomické předpisy, v neděli zase křesťané do židovské restaurace na nějaké to skopové. Tak to chvíli šlo, ale samozřejmě zapůsobila neviditelná ruka trhu a postupně ten jejich systém dovedli do dokonalosti.

Každá z těch restaurací si udělala přístavbu a má dvě kuchyně – košer i nekošer, obě mají i dvoje nádobí, dvoje servisy, dvoje příbory košer i nekošer a velmi bohaté jídelní lístky. Takže dnes si tam v sobotu můžete zajít do otevřené křesťanské restaurace, kde mají i kompletní košer kuchyni a v neděli do otevřené židovské restaurace, kde mají i nekošer sekci, takže si tam můžete, když budete chtít, dát třeba šunku se šlehačkou. Majitel má zavřeno v sobotu, sám jí pouze košer věci, ale nic mu nebrání třeba prodávat nekošer jídlo křesťanům, křesťanům zase nevadí vařit košer jídla.

A co stálo za tímto zlepšením nabídky? Nařízení guvernéra, vlády, zákon? Ne! Stála za tím SVOBOD, svoboda podnikání a konkurence. On totiž výběrové řízení na místo správce počítačové sítě v jednom místním podniku vyhrál nějaký Ind a jeho manželka si otevřela novou vegetariánskou restauraci otevřenou každý den. Takže se ti dva původní hospodští musí více snažit a zlepšili své služby. Ne regulace, ale více svobody a volnosti nám může přinést blahobyt.

Jak prosté, milý Watsone!