Kdo oživil Okamuru a jemu podobné?

Prý je drží nad vodou radikální rétorika lahodící uchu frustrovaných voličů. To je ale jen příjemnější část pravdy. Jeho totiž drží nad vodou hlavně prolhanost mediálního mainstreamu a neschopnost elitních europolitiků.

Jak ten čas ale letí! Před minulými parlamentními volbami v roce 2013 nebyla žádná migrační krize. Dokonce i Angela Merkelová veřejně prohlašovala, že multikulturalismus totálně selhal. Tomio Okamura tak doplul do parlamentu na tehdy populární protikorupční vlně. V parlamentu se pak v případě jeho politické strany opakoval známý příběh – hádka o peníze, vzájemné vylučování, odvolávání, štěpení, změny názvu stran, rozpad klubu, přestupy do jiných politických formací. Zdálo se, že politická kariéra komety Úsvit Tomia Okamury je u konce.

Ale není. Voliče a aktivisty od Tomia Okamury a jemu podobných si netřeba jakkoli idealizovat. Diskuse s některými z nich je opravdu silný zážitek. Proč je jich však tolik? Vždyť přes dvacet let v České republice byla podpora podobných subjektů na úrovni statistické chyby? Protože prožíváme velkou krizi. Mediální maistream nepokrytě lže a vrcholní europolitici jsou mimo. To je hlavní problém.

Titulky hlavních sdělovacích prostředků jsou na internetu už jen tématem pro ironické poznámky. Nepříjemným tématům se hlavní sdělovací prostředky vyhýbají jak Lidl kříži. Orvelovsky změnily svůj slovník, takže během několika let se z vražedného islamistického útoku stal incident s teroristickým pozadím. O původu a náboženské motivaci dalších a dalších atentátníků informují hlavní sdělovací prostředky se stejným modem operandi, jako kdysi sovětská agentura TASS o havárii v Černobylu. Nejsme ušetřeni ani takových slovních spojení, jako „Mladík s výkřikem Alláhu akbar zaútočil nožem na hlídkujícího francouzského vojáka. O motivaci pachatele není nic známo.“

A pak přijdou lidé typu Tomio Okamura s plakátem Odvaha říkat pravdu. Divíme se, že nám znovu oživl?

Nedávný dlouho očekávaný projev předsedy Evrospké komise Junckera, to bylo jen pro otrlé povahy. Proti němu byl i proslulý Jakešův projev z Červeného Hrádečku státnickým projevem, vycházejícím z přesné analýzy, nekompromisně poukazující na chyby a jejich původce a vytyčující jasnou cestu vpřed! Na otázku youtubera, jakou že má EU strategii na případ, že se z Afriky vydají do Evropy další miliony migrantů tento „Milouš Jakeš v lepším saku“ bezelstně odpověděl, že kvóty!

Optimista může namítnout, že Juncker a eurounijní orgány vlastně o ničem nerozhodují, že je to jen taková fasáda, že o všem rozhoduje Německo a Francie. Už jen toto sdělení je tristní! Podívejme se tedy, jak rozhodují tito de facto lídři EU.

Po posledním teroristickém útoku v Londýně prohlásila Angela Merkelová, že tento atentát nás posílí. Proboha, takže jeden atentát nás posílí, druhý nás posílí ještě více a třetí nejvíce? A až budeme všichni mrtví, tak budeme úplně nejsilnější. Zbláznila se ta paní definitivně? Nebo už snad mluví rovnou za druhou stranu?

Ve světle těchto skutečností prostě mají všichni ti „okamurové“ silné sdělení, ať se nám to líbí nebo ne. A neporazíme je tím, že jim přimalujeme knírek na plakátě.

Cesta vede jedině vyhozením novodobých Chamberlainů, Daladiérů, Emanuelů Moravců v čele evropských států i Evropské unie a jejich nahrazením novými Churchilly a De Gaully.