Conquistadoři našich dní čerpají evropské dotace

Zlaťáky jen tak za nic nenabízí ani pohádkový čert. A bez práce rychle nabyté bohatství nemívá ani pro celé státy dlouhé trvání, ať již jde o zlato, ropu nebo eurodotace.

Co víc si mohl panovník ve středověku přát než naleziště zlata, stříbra a drahého kamení? A přesně tohle se stalo Španělsku díky zámořským objevům.

Dobrodruhové zvaní conquidastoři si podrobili skoro celou Ameriku, galeony přivážely do své domovské země do té doby neslýchané bohatství. Uloupené a později i vydolované zlato a stříbro se vážilo na tuny. Ze Španělska se stala velmoc, nad kterou nejen obrazně Slunce nezapadalo.

Ale tento velmocenský vzrůst neměl dlouhého trvání, během tří století od objevení Ameriky Španělsko ekonomicky i mocensky upadlo, průmyslová revoluce se mu vyhnula obloukem, již od konce osmnáctého století přestalo být relevantním hráčem evropské politiky, o hospodářství, vědě nebo technice nemluvě.

Proč k tomu došlo? Jistě, španělští králové zacházeli s nečekaně nabytým bohatstvím marnotratně, leccos utratili za megalomanské projekty a zbytečné války. Ale to nebyl ten hlavní důvod. Tím byl fakt, že vidina bájného El Dorada doslova vysála ty nejschopnější. Najednou nikdo nechtěl být řemeslníkem, podnikatelem, lékařem. Všichni chtěli být jen conquistadory. Úpadek se dostavil hned vzápětí. V kdysi nejslavnější námořní velmoci najednou nikdo neuměl vyrobit ani loď, i ty se musely dovážet. A tuto ztrátu Španělsko nikdy nedohnalo.

Největší zásoby ropy na světě nemá ani Saúdská Arábie, ani Rusko ani USA, ale Venezuela. Kdysi to byl jeden z nejrozvinutějších států celé Jižní Ameriky. Pak to zkusili se socialismem, díky předchozím ziskům z ropy se to chvilku nepoznalo, ale pak během několika let přišlo to, co přijít muselo. Dnes tam armáda střílí do hladových demonstrací, stovky mrtvých.

Doba se zrychluje, kde dříve trval úpadek Španělska několik staletí, to zvládla socialistická Venezuela za dvě dekády.

Ale i my máme u nás své novodobé conquistadory. Věnují se čerpání dotací. Už i průměrný novinář ví, že dotace nejsou darem bez implicitní protislužby od hodného strýčka, ale spíš prokletím.

A nejde primárně o to, jak eurodotace pokřivily trh, kolik často nepotřebných hloupostí se za ně postavilo, jakou korupci přinesly a jak se podílely na úpadku krajské politiky v České republice. Toto vše je vidět. Ale horší škody jsou ty na první pohled neviditelné. Eurodotace, vidina snadno získaných peněz, totiž přitahují inteligentní, vzdělané, schopné a odvážné lidi stejně jako bájné El Dorado conquistadory. A tak se jich mnoho nezajímá o to, jak něco vyrábět, řídit, zlepšovat, vymyslet, ale jak čerpat dotace. Dnes jsou celé firmy plné právníků, ekonomů ale i programátorů, co se specializují čistě na čerpání dotací. Tedy na přerozdělení toho, co vytvořil někdo jiný. Přidaná hodnota? Čistá nula. Tito vzdělaní lidé pak zákonitě chybí někde jinde. Na svém zdroji příjmu si rychle vybudují závislost a celý kontraproduktivní systém udržují v chodu.

Zbavme se takovýchto „čertových zlaťáků“ včas. Vždyť ani pohádkový čert nenabízí své zlaťáky tak úplně za nic. Obvykle chce úpis duše.