Je kočka bažinná také mezi předky kočky domácí ?

Ačkoli většina zoologů dnes věří, že domácí kočka pochází výhradně z africké divoké kočky (Felis silvestris lybica), vykazuje např. kočka habešská řadu tělesných rysů, které silně připomínají právě kočku bažinnou.  

Kočka bažinná 
Felis chaus
Kočka bažinná byla poprvé popsána jako “chaus” v roce 1776 Balticko německým přírodovědcem Johannem Antonem von GÜLDENSTÄDT z Rigy. Jako první oficiální popis se ale také uvádí i publikace německého přírodovědce Johanna Christiana Daniela von Schreber z roku 1777 „Die Säugetiere in Abbildungen nach der Natur mit Beschreibungen". I přes své jméno v angličtině “The Jungle cat” ji ani tak nenajdeme v džungli klasického deštného pralesa, jako spíše v biotopech s vodou a
hustou vegetací. Žije a loví tedy převážně v bažinách, v rákosí a křovinách na březích řek, rybníků a jezer, ale najdeme ji často i u lidských sídel.  
V některých oblastech z blízkosti člověka dokonce profitují. V Izraeli ji najdeme například u zavlažovacích příkopů a rybích sádek, v Indii u zavlažované cukrové třtiny, bavlny a jiných plantáží. V této souvislosti stojí za zmínku poznámka britského přírodovědce B.C. Jerdona z 19. století z jeho pobytu v Indii: „Když jsem nedávno zastřelil páva na okraji třtinového pole, jedna z těchto koček vyskočila náhle z úkrytu, popadla mého mrtvého páva a zmizela - aniž by mi poděkovala - opět v houští. "
Kočky bažinné, které žijí v sušších oblastech, se také zdržují v blízkosti vody. 
Popis:
Kočka bažinná je štíhlá a dlouhonohá a má v poměru k tělu nejdelší končetiny ze všech euroasijských koček. Její srst je šedohnědá nebo žlutočervená a až na tmavé proužky na nohou, jednobarevná. Zimní srst je tmavší a hustší. Koťata se rodí mourovatá, postupně ale kresbu ztrácejí. Vyskytují se i černí jedinci. 
Špičky uší jsou černé. Na konci uší rostou tmavé štětinky chlupů. Boltci se štětičkami, delšíma nohama a chrupem připomíná rysa, proto byla dříve také nazývaná rys či rysec bažinný nebo kočka rysová. Tato podobnost je ale čistě náhodná. 
Kočka bažinná totiž patří k rodu Felis a je tím nejblíže příbuzná např. kočce divoké nebo kočce pouštní. Svou velikostí a hmotností 6-16 kg je největším zástupcem tohoto rodu. Velikost se v oblastech výskytu liší. Nejmenší zvířata se nacházejí v severní Africe a v jihovýchodní Asii, největší ve střední Asii. 
Ocas je ale kratší než u ostatních koček rodu Felis, má několik tmavých pruhů a jeho špička je rovněž černá.
Výskyt:
Egypt v okolí Nilu, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Rusko, Turecko, Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Izrael, Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Kambodža, Čína, Indie, Irák, Írán, Izrael, Jordánsko,, Laos, Libanon, Myanmar, Nepál, Pákistán, Srí Lanka, Sýrie, Tádžikistán, Thajsko, Vietnam.
Neni dosud považována za ohroženou, protože je alespoň v některých částech jejího rozšíření hojná a to zejména v Indii (v Červené knize: neohrožená). V Egyptě, Jihozápadní, Střední a jihovýchodní Asii a na Kavkazu populace ustupují.
Mezinárodní obchod se řídí CITES přílohou II. 

Zajimavosti:
Kočky bažinné žijí samotářsky. Loví hlavně ve dne, jinak odpočívají v opuštěných norách jiných zvířat, vystlaných chlupy a rákosím (Allayarov 1964) Volání partnera v době páření připomíná spíše štěkot psa - tyto zvuky najdeme i u kočky pouštní nebo u manula. V severních oblastech svého výskytu se páří na konci zimy.
V jihozápadní Indii přicházejí mláďata na svět obvykle v říjnu, ve střední Asii v lednu a únoru. V tropech se rozmnožují celoročně a existují i náznaky že dochází i k více než jednomu vrhu za rok. 
Vrh: 3-4 mláďata ( až 6) 
Porodní váha : 150 g
Březost : 65-70 dní
V 8 měsících se mláďata osamostatňují, pohlavní dospělosti dosahují přibližně ve 20 měsících života. 
I v  lidské péči mohou mít až dva vrhy do roka.
Díky svým dlouhým nohám kočka bažinná výborně běhá a skáče a stejně jako např. serval nebo karakal dokáže ulovit ptáka v letu. Ačkoli velmi dobře šplhá, pohybuje se a loví především na zemi. Skvěle plave a dokonce se i při lovu potápí. Živí se vodními ptáky, žábami, rybami, hlodavci, hady, hmyzem nebo brouky, nepohrdnou ani mršinami. Kočky žijící v sušších oblastech loví králíky, pískomily, zemní veverky, ještěrky a ptáky (včetně domácí drůbeže). Loví také větší druhy jako jsou dikobrazi, divoká prasata, mladé gazely , mláďata jelena axise, ovce nebo kozy. Kořist zabíjí kousnutím do zátylku svými téměř 2 cm dlouhými špičáky.
Studie z indického parku Sariska ukazaly, ze  chytají a jedí tři až pět hlodavců denně (Mukherjee a kol. 2004) 
Chov v zoo:
Pro jejich chov postačuje venkovní voliéra o rozměru 3x5x2,5 m. Asi 1/3 voliéry má být zhotovená z prken a zastřešená tak, aby zde kočky měly stín a závětří. Oplocení se zhotovuje z pletiva s oky 4x4 cm, většími oky mohou prolézt koťata. Zabezpečení proti odhrabání není nutné, plně postačí podezdívka hluboká 15-20 cm. Základním vybavením klece jsou vodorovně umístěné klády a větve. V zastřešené části chráněné před deštěm umístíme zateplené boudy s předsíňkou o rozměru 70-80x60x60 cm s vchodem 25x25 cm. Pro kocoura stačí jedna budka, pro samici alespoň dvě a pro pár zvířat musí být nejméně 2-3. Nemělo by se zapomenout na silnou větev nebo lávku umístěnou ke vchodu do boudy, aby k ní měla zvířata snadný přístup. Na zem můžeme umístit duté kmeny jako prolézačky a úkryt. Vhodné jsou i dřevěné palandy rozmístěné v různých výškách po kleci, které zvířata ráda využívají k odpočinku a výhledu.
Naše podnebí snáší bez velkých obtíží. Stejně jako u ostatních koček je nutné nová zvířata spojovat velmi opatrně, zvířata se umísťují vedle sebe v samostatných ubikacích, aby se seznámila a teprve po několika dnech až týdnech se pod dozorem pouští do společného výběhu. 
Chovají se v páru nebo odděleně, některým chovatelům se osvědčilo ponechat celý pár spolu i v době odchovu mláďat, je však možné, že někteří kocouři mohou kočku vyrušovat a mláďata zabít, proto se samci nejprve před očekávanými porody oddělují a kočky s koťaty se nechávají o samotě. 
K odchovům dochází v našich podmínkách obvykle v jarních měsících. Kočce zajistíme dostatek klidu a zbytečně ji nevyrušujeme. Kontrola mláďat v zoo se neprovádí dříve než po čtrnácti dnech v případě, že samice sama opustí boudu s mláďaty. Ve třech až pěti měsících se mohou bez problémů odstavit do samostatného výběhu. 
Také u volně žijících koček bažinných byly pozorovány rodinné skupiny tvořené samci, samicemi a mláďaty. Samci jsou zřejmě vůči mláďatům opravdu tolerantnější než jiné malé druhy koček. 
Kočkám bažinným se v lidské péči podávají myši, potkani, morčata, králíci, slepice, kuřata, kůzlata - včetně srsti, peří a kostí, také vnitřnosti a libové maso. Maso můžeme podávat i namleté s menším množstvím mleté mrkve, salátu, klíčeného obilí, vejci a přídavkem vitamínů a minerálů. Co se týče krmení hovězím masem, kočka bažinná ho může i častěji než ostatní malé kočky, protože i díky své velikosti loví větší zvířata, jejichž maso se poměrem bílkovin a složením hovězímu blíží. 
Krmné dávky jsou 0,5-1 kg. Krmí se ale většinou odhadem podle sezonních změn, kondice a potřeb zvířat. K tomu je však třeba mít opravdu kvalifikované chovatele, kteří dovedou vhodně krmnou dávku odhadnout. 
V době odchovu mláďat však raději hovězí maso stahuje na minimum. Krmení se podává ohřáté na pokojovou teplotu jednou denně, jednou až dvakrát týdně půst. Při velkých mrazech se dělí krmení na dvě části, zmrzlá potrava by mohla způsobit kočkám vážné potíže. Samice v době odchovu mláďat a koťata do půl roku se krmí 2-3 krát denně. Starší koťata až do jednoho roku se krmí rovněž 2x denně.
Dožívá se až 20 let 
V odborných kruzích se často diskutuje o tom, zdali pak hrála kočka bažinná roli při vzniku domácí kočky nebo ne. S jistotou víme, že starověcí Egypťané tyto kočky chovali a domestikovali, ale není jisté, jestli v té době docházelo k hybridizaci.    
Oceňovali je hlavně jako věrné a užitečné lovecké společníky. Pokud při lovu ptáků spadl ulovený pták do nepřístupného rákosu, dokázala ho tato ochočená a skvěle vycvičená kočka hravě přinést. Kočky bažinné jsou někdy vidět i na starověkých egyptských kresbách stěn a i četné kočičí mumie, které byly při archeologických vykopávkách v hrobech nalezeny, dokazují, jak velkému uznání se v této epoše tyto kočky těšily.  Mezi mumiemi koček se vyskytují 2 druhy: kočka bažinná (Felis chaus) a domestikovaná africká divoká kočka (Felis silvestris lybica). Kočky byly velmi uctívány a jejich majestátní, štíhlá postava byla zvěčněna i v četných egyptských sochách na počest bohyně Bastet. Těžko říci kdy konkrétně egypťané kočky domestikovali. Historici se shodují s názorem, že už v půlce III. tisicíletí kočky žily v domech obyvatelů údolí Nilu. Chytáním hlodavců chránily sýpky veliké zemědělské civilizace a postupně se proměňovaly na domácí mazlíčky. Rolníci tak silně milovali své ocasaté pomocníky, že si po smrti svých zbožňovaných miláčků holili obočí na znak smutku.
Ačkoli většina zoologů dnes věří, že domácí kočka pochází výhradně z africké divoké kočky (Felis silvestris lybica), vykazuje např. kočka habešská nebo-li kočka abyssinská, jak je nazývá zbytkem světa, řadu tělesných rysů, které silně připomínají právě kočku bažinnou - barva srsti, štíhlý tvar s dlouhýma nohama a zejména štětinky na uších. Pokud ale kočka bažinná skutečně patří mezi předky habešské kočky, dokáže prokázat jen cílená DNA analýza.
 

U jedné nové rasy koček domácích to ale můžeme říci s jistotou - a tou je chausie. 
Plemeno uznáváno TICA The International Cat Association už od roku 1995.
Jedná se zde o křížence (hybridy) kočky bažinné a kočky domácí a jejich vzhled rovněž připomíná kočku habešskou. Od roku 2001 se mohou kočky od f3 generace rovněž účastnit výstav. 
Literatura a prameny
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc
“Kleinkatzen” Eine Publikation aus der Arbeitsplatz Zoo Reihe
http://www.abyco.eu/cz/historie_cz.htmlPuschmann, Czschele “ savci - chov zvířat v zoo “
Wikipedia 
Zoo Jihlava
Marcus Kappeler 

Korektury: Katka Baxova