ČT vysílá v létě reprízy, poplatky ale platit musíme

Téměř každá rodina vlastnící či užívající televizor je povinna hradit tzv. koncesionářský poplatek za užívání televize ve výši 135 korun měsíčně. Pokud svou povinnost nedodrží, následují tvrdé kontroly, pokuty až 10 tisíc korun, nesmlouvavé vymáhání a exekuce. Co se stane, když svou povinnost řádně neplní Česká televize? Nestane se nic.

Česká televize z koncesionářských poplatků žije a jedná se tak o její základní příjem. Dodejme, že rozpočet ČT tvořený z drtivé části právě příjmy z poplatků činí ročně více než 5 miliard korun. Tento příjem má ČT zajištěný bez ohledu na kvalitu a rozsah vysílání či jeho objektivnost. Občané si tak mají dle odůvodnění povinnosti hradit veřejnou službu, tedy zejména kvalitní zpravodajství, publicistiku či dokumentaristiku.

Ponechme nyní stranou kvalitu vysílání, což je či může být subjektivní pohled. Zaměřme se na rozsah vysílání. Je zcela jasné, že televize má nárok na úhradu poplatku od každé domácnosti po celý rok ve stejné výši. Za tento velmi jistý příjem má také televize odvádět každý měsíc stejný rozsah práce a vysílání. Ve skutečnosti však tomu tak není.

Jsou prázdniny, hurá s ČT na dovolenou

Jak je to s vysíláním v průběhu prázdninových měsíců, kdy hradíme stejnou částku jako během zbytku roku? Televize nasazuje ve velkém rozsahu již dříve vysílané pořady a nová tvorba se výrazně omezuje. O prázdninových měsících se tak musíte u svých oblíbených publicistických či zábavných pořadů spokojit s tím, co už jste viděli dříve, nebo co je zjevně již neaktuální. Důvod? I pracovníci ČT jezdí na dovolenou a tak nemá televize zřejmě dostatek personálu pro standardní rozsah tvorby a výroby. Navíc jsou prý na dovolené i diváci a tak sledovanost klesá.

Zní to sice jako poměrně logický argument, kdyby..., ano, kdyby jsme i my diváci, kteří jsme na dovolené nehradili za omezenou a ořezanou službu ČT plnou cenu poplatku. Navíc, problém spočívá v tom, že pokles sledovanosti v letních měsících je u ČT relativně malý, takže jednoznačně neodpovídá nezájmu ČT o investování do vlastních pořadů i během léta.

U jakéhokoliv jiného oboru, kde příjmy jednoho subjektu nezajišťuje zákon, by se snížení rozsahu služby, bez ohledu na to, zda jsem na dovolené, nebo prostě pracuji méně, rovnalo nižší ceně a tedy i nižší zátěži pro zákazníka. Nemělo by toto platit i pro Českou televizi?

Princip „recyklace“ televizních pořadů a letní reprízy jsou typické u soukromých televizních stanic. Je to logické a v tomto případě je to v pořádku. Divák těmto televizím totiž nic neplatí. To, že se na tuto dráhu a v takovém rozsahu již několik let vydává i veřejnoprávní ČT, je nepřijatelné. Dle Týdeníku televize tak například v celém týdnu 12. 8. - 18. 8. nenajdeme jediný večerní premiérový pořad. Navíc o premiérách pořadů jako jsou AZ kvíz, Černé ovce, Hyde Park či Všechnopárty si můžeme v létě nechat jenom zdát. Např. pořad Všechnopárty vysílaný premiérově 15. 2. 2013 Česká televize reprízuje hned pětkrát, konkrétně 18.2., 23.8., 25.8., 27.8. a 28.8. (zdroj: web české televize). Vypadá to, že léto má v ČT zvláštní postavení. Jako by politika měla prázdniny, lichváři odjeli na dovolenou, podvodníci si dali letní siestu, veřejné zakázky měly přes léto taky utrum a divák se nepotřebuje bavit.

Letní měsíce vytváří ČT zisk na úkor občanů

Dá se říci, že v běžných, neprázdninových měsících, které můžeme považovat za standard, příjmy pokrývají náklady a rozsah vysílání je tak určen standardním měsíčním rozpočtem televize. Ve chvíli kdy přijdou prázdniny, televize zásadně omezí výrobu a produkci, čímž sníží své náklady, zatímco příjmy jsou stále stejné. Letní měsíce tak televizi vytváří zisk. A když ne zisk tak příjmovou rezervu, kterou může televize použít na jiné účely.

Na zisku ČT by samozřejmě nebylo nic špatného, nicméně je rozdíl, zda zisku či jiného prospěchu dosáhnete zvýšenou efektivitou, sledovaností či kvalitním produktem, nebo ho dosáhnete tím, že prostě méně pracujete a méně investujete, ač máte zajištěn ze zákona stále stejný příjem. Jen neinformovanost a lhostejnost většiny diváků zatím chrání Českou televizi před lavinou stížností a případných žalob.

Rozsah omezení vysílání a nasazování repríz ve výrazně větším měřítku než je během roku obvyklé zmapuji v příštím článku.