Pan Bush nejdříve povraždil desetitisíce Iráčánů a nyní vyzývá Rusko ukončení agrese proti mírumilovné zemi, která je mimochodem jeho spojencem. Podle něj nemají Osetinci narozdíl od Albánců právo na sebeurčení. Proč? Že by šlo o zájmy a moc a ne o lidi?
Nedokážu stále pochopit co pro vysoké politiky velkých mocností znamená obyčejný člověk. Právě nyní při vypuknutí konfliktu v Gruzii si všichni můžeme povšimnout pokrytectví až neuvěřitelného a trapného, které nám nejmocnější ukazují.
Bohužel v politice skutečně nejde o lidi a jejich zájmy, jak si mnozí lidé myslí, ale o moc, sílu, vliv a peníze. Tyto zájmy jsou tak silné, že stojí zato obětovat pro ně i vlastní věrohodnost nebo čest.
Kdyby to nebylo tak hrozné, pak by to muselo být velmi vtipné, jak prezident USA Georg Bush vyzývá bojující strany ke klidu a příměří a k respektování územní celistvosti Gruzie, zároveň vyzývá Rusko ke klidu a ke skončení agrese vůči mírumilovné Gruzii. Navíc připravuje rezoluci, kde by Rusko za jeho akce odsoudil.
Je zvláštní, že se v tomto člověku neobjeví alespoň malý pocit trapnosti. Zvlášť v případě, kdy si USA pro ochranu svých občanů vyhrazují právo zasáhnout kdekoliv na světě. Prakticky podpořeno válkou v Iráku, kterou USA napadly na základě skutečně lživých a vykonstruovaných obvinění o existenci chemických a jaderných zbraních v této zemi. Bez rezoluce OSN a přes odpor většiny velkých zemí světa napadly suverénní stát tisíce kilometrů vzdálený, který pro USA nepředstavoval jakoukoliv vážnou hrozbu.
V této zemi dodnes umírají tisíce civilistů po zásahu amerických raket. Vše na rozkaz tohoto mírotvůrce.
Jde o principy? Pokud jsem člověk ctící spravedlnost, pak se nemohu zastávat spojence pokud se dopustil nesprávného chování. Takto pokrytecky zní nyní slova podpory nejen od Bushe, ale i jiných politiků, kteří vyzývají Rusko k ukončení „agrese".
Ještě nedávno jsme mohli slyšet z úst politiků o právu Albánců v Kosovu na sebeurčení. Kosovo jako součást Srbska, která byla jeho součástí mnohem déle než Jižní Osetie součástí Gruzie. Kosovu se dostalo částečného mezinárodního uznání. A to po tom, co Srbské jednotky započali válku proti UCK a začalo s čistkami.
Proč mají tedy Albánci právo na sebeurčení a Jižní Osetijci nikoliv? Zvlášť pokud své území již léta nezávisle spravují, 90 % občanů má Ruské pasy a v referendu se více než 90 % občanů vyjadřuje pro nezávislost? V čem je jejich právo menší? Zřejmě v ničem. Bohužel však pro zájmy velmocí byla výhodná Kosovská nezávislost, aby se oslabil vliv Ruska v Evropě, zatímco nezávislost Jižní Osetije by jeho vliv posílila.
Opět nejde o lidi, ale o zájmy velmocí. To už stálo právě v Osetii život více jak 2000 lidí.
Kdo byl první kdo narušil dosud stabilní statut vztahů Gruzie a Osetií? I přes přestřelky, které již více než 15 let narušují klid mezi těmito částmi, není a nemohlo být řešením použití takto masivní síly ze strany Gruzie. Co by se stalo, kdyby Gruzínci obsadili celou oblast a Rusko nezasáhlo? Je skutečně prezident Gruzie Saakashvili tak mírumilovný, že by daroval Osetincům mír a odpustil jim jejich revoltu? Vzhledem k formě, jakou proběhly dosavadní gruzínské akce lze předpokládat, že by útok vedl k masové čistce a likvidaci Osetinské menšiny v této zemi. To není pouze spekulace, ale nutnost, bez níž by Gruzie toto povstalecké území nemohla nikdy efektivně ovládnout.
Nelze ani schvalovat vojenské akce Ruska na území mimo Jižní Osetii. Nicméně si asi jen těžko představit, že by se boje po takovýchto akcích omezily pouze na již tak těžce zkoušenou Jižní Osetii, ale je zde snaha oslabit protivníka na jeho území. Stejný postup použila jak NATO při bombardování Jugoslávie, která se neomezila jen na Kosovo, ale na celou zemi, včetně mostů, civilních továren, televize apod.
Každý člověk si tak může na výzvy největšího válečníka současnosti Bushe udělat vlastní názor. Dělání hlupáků z lidí tímto člověkem mě ale velmi uráží.
