Česká televize a epidemie čínské virózy

V posledních dnech se hojně diskutuje o České Televizi. Přidám jen jednu oblast, kterou si myslím, dobře nezvládá

Předevčírem, jsem si jak mám ve zvyku, na chvíli pustil rakouskou ORF. Běžely tam právě aktuality kolem současné epidemie, která v Rakousku vrcholí. Co mne ihned do očí trklo, byl naprosto jiný přístup k tématu. Reportér uvedl několik klidných slov pana kancléře a pak vystoupilo pár expertů a nechyběly ani rozhovory s občany na ulici. Pořad ani moderátor si nehráli na medicinsky vedený seminář, neokouzloval tam žádný přechytralý pan Stach (rozumějící zřejmě všemu). Nemávalo se grafy, nepočítaly se přesné součty nepřesných čísel (tradiční to pojem pro statistiku). Pozvaní odborníci i lidé z ulice mluvili klidně, bez přehnaných emocí a hysterie. Nechyběly mi zadýchané redaktorky chrlící kulometnou palbu slov, ani hysterické dámy  vyslýchající hosta jako v detektivce podezřelého. Nedělali z diváka blbečka, který musí být poučován, vychováván, veden k jedinému správnému názoru. Tedy v ORF to byl přímý opak toho, čím nás zásobuje tzv. veřejnoprávní ČT (kterou si chca nechca povinně platíme), stejně jako například od ní se (přístupem k této virose) vcelku nelišící Nova (která se ale alespoň živí sama).
Je ovšem možné, že podstatný vliv na podobu českých televizí má i naše národní povaha, libující se v senzacích, aférách, skandálech, s chutí si čtoucí Blesk a aféry chrlící weby. Mohu říci, že závidím Rakousku jejich ORF. Sledoval jsem ji za bolševika a vždy měla solidní, věcnou a klidnou úroveň.