Bohužel německá politika mne nepřekvapila

Den před Štědrým dnem jsem zde napsal blog: "Stane se Německo potřetí neštěstím světa?" Bohužel bylo to možná prorocké, i když v jiné oblasti, než jsem psal.

Přiznám se, že když jsem ten loňský text psal, měl jsem jisté rozpaky, zda není příliš příkrý, zevšeobecňující a šovinistický. Asi to byly zbytečné rozpaky. Bohužel současné Německo se opět negativně projevilo v souvislosti s reakcí na ruskou nacistickou agresi. Jak jeho odpor k vyhlášení nejtvrdších sankcí, tak i německý cynismus který dnes uveřejnil ukrajinský velvyslanec v Německu pan Melnik. Nejde tedy jen o tu dříve zmiňovanou Energiewende, ale o celkový kolaborantský postoj dnešní německé společnosti k putinovskému Rusku. Ano tyhle dvě země k sobě občas docela tíhly a dvakrát si si také rukou nedílnou rozparcelovali naši sousední Rzeczpospolitu. Zcela zapomněli na to, jak byli za studené války rozerváni na dva státy, na blokádu Berlína. Nástup emeritního kancléře Schrödera do ruských služeb nastal již na sklonku jeho vlády, kdy došlo k prvním krokům ve věci státní záruky pro Gazprom. Pak už se angažoval v ruských službách nezakrytě. Mohlo to být pro Němce dostatečným varováním. Dnešní stav je bohužel smutné konstatování pádu iluzí o jedné evropské společnosti, iluzí těch kdo usilují o nového eurounijního občana. Protože to současné Německo má bohužel v EU hlavní slovo.

Oč lepší je mohutná reakce našich občanů, solidárních s Ukrajinou. Včerejší slova kardinála Duky při mši v katedrále, dnešní blog Marka Orko Váchy a akce Charity jsou příkladem toho, že i církev ví, koho podporovat. Díky.

Chtěl bych se omluvit, že až do večera nemohu odpovídat na diskusní příspěvky. Dostal jsem zde ban za protiruské komentáře...