Někteří komentátoři uvádějí ke včerejšímu televiznímu duelu z Národního musea Babiš versus Pavel konečný výsledek jako Babišovo vítězství. Nepřipadá vám, že je to vlastně naopak?
Babiš vsadil na efekt překvapení. Objevil se nečekaně jako deus ex machina. Na začátku nasadil tón zbožného kajícníka,velkoryse odpouštějícího svým viníkům. Až jeden vyhlížel, zda se mu nad hlavou nezačíná tvořit svatozář. Pravda bylo vidět jak to má naučené a navíc blbě naučené. Když třeba hovořil o tom že mši "praktikoval" kardinál Graubner. Nevím, kde sebral výraz "praktikovat mši" a ani neví, že arcibiskup Graubner není kardinál. No, od člověka, pověrečně mluvícího o fungujícím Jezulátku, bych toho asi chtěl příliš. Tahle rádoby křesťanská předehra měla nejspíš oblafnout ty věřící, kteří o něm moc nevědí. Dlouho to naštěstí nehrál, a pak už jen následoval chaotický vodopád obviňování, sebelitování, demagogie, nesmyslů a nepravd a uhýbání . O rétorické kultuře ani nemluvit. Pravda Pavel to odrážel s jistou noblesou a slušnosti, což si protivníkovi příznivci a možná i bulvární žurnalista vykládá jakko slabost. Ne, že by si tedy nezasloužil mít proti sobě takového Kalouska.
Svým nehorázným projevem si Babiš dal vlastní gól. Myslím, že i divák, který třeba váhal, zda je existence dvou kandidátů s členstvím v KSČ v jejich anamnéze, důvodem nevolit v druhém kole má po tomto otřesném vystoupení Babiše jasno. Každého chybějícího hlasu, který by přispěl k vítězství Babiše by byla skoda. Takovýhle člověk se nesmí stát presidentem naší vlasti!
