Nedávno jedna socha, respektive její zmizení, vyvolala docela rozruch. I tady na blogu. Bydlím nedaleko a tak jsem šel náhodou kolem, když maršál plul oblohou, i s bronzovou kyticí šeříku. Teď jedna kontrolní otázečka.
Jestlipak víte, která jiná pražská socha drží v ruce kytici šeříku? Správně! Je to samozřejmě básník Máje, jediný opravdový romantik české literatury, Karel Hynek Mácha. Opírá se o zídku, v levé ruce drží šeřík a pravou už píše verše, které mu tanou na mysli v omamné vůni bohatých květů.
***
Byl jsem tuhle na Petříně. Je tam krásně. Hlavně na jaře a na podzim.
Minul jsem umělý vodopád pod dřevěným karpatským kostelíkem sv. Michala a skutečný vodopád bílých květů tavolníku a zamířil jsem k Máchovi.
A pak dolů ke kvetoucí magnólii.
Zde mě vždy napadne – Wu Zhangzhong! Čínský Mistr, který tak dokonale kvetoucí magnólie maloval.
Ale co je to? Tam by přeci měla být také socha. Má nejmilejší z celého Petřína. Socha mého oblíbeného skladatele Vítězslava Nováka...
Nic, než bílé a růžové květy magnólie. Že by sochu také odstranili?
Nebo…
Ale ne, je tam, vidíte? Jen se ponořila do té jarní nádhery. Úplně v ní zmizela!
Socha je to náramná. Jejím autorem je sochař Jan Kodet, prosté architektonické řešení navrhl Jiří Gočár. Skladatel stojí v kabátě, s hůlkou a kloboukem v ruce a klidně shlíží na vltavské nábřeží, kde – mimochodem – bydlel. Vítězslav Novák zemřel 18. června 1949 a již o rok později byla socha (jejíž podstavec je současně jeho hrobem) odhalena. Bronzový odlitek, provedený firmou Barták, působí stoickým klidem a dokonalostí.
Vítězslav Novák… souputník Sukův a tak trochu soupeř Leoše Janáčka. Kdyby se narodil někde jinde, než v zemi, která dala světu takové velikány, jako Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, byl by jistě Mistrem nejuctívanějším.
Ale o něm až příště…
