Na Letné je tak krásně. Tedy pokud zrovna nehraje Sparta (ovšem kromě prohraného derby se Slávií, to je pak krásně dvojnásob - Sparťani prominou) nebo se za něco/ někoho, či proti něčemu/ někomu nedemonstruje.
Je už chladno a pánové sedí v teplých kabátech. Místo piva popíjejí horký čaj.
No jistě, pan Morávek, pan Šturm a pan Matějka. Jako obvykle.
„Můj děda byl učitel a pak ředitel školy. Času měl dost a tak si dělal všelijaké výpisky. Třeba o dějinách umění, o malířství, prostě o tom co ho bavilo. Jako kantor měl krásný rukopis. A některé ty výpisky si pak nechal svázat. Je to docela pěkných pár knih.
Ale nejraději mám tuhle.“
Pan Morávek vytáhne z kapsy malou knížku, svázanou v černé kůži a položí ji na stůl.
„Je to sbírka citátů. Zapsal je všechny v dubnu, roku 1936. Je jich celkem 514. Celé to nazval Vade Mecum. Podívejte...“
A pan Morávek rozevře knihu a otočí ji ke svým dvěma spolustolovníkům.
„To je opravdu krásné písmo,“ řekne uznale pan Matějka.
„Já Vám přečtu pár svých nejoblíbenějších.“ Řekne pan Morávek jaksi omluvně a vyndá z kapsy brýle.
***
Thoreau: „ Krátkou lhůtu tohoto života je třeba stráviti podle zákona života věčného.“
***
Schiller: „Ten, kdo se ničeho nebojí, je mnohem mocnější než tek, jehož se bojí všichni.“
***
Almanzor-dar-Hafed: „Hledejte Boha ve svém vlastním srdci, nikde jinde ho nenaleznete.“
***
„Posledním útočištěm ničemy je vlastenectví.“
***
„Čím blíže jsou lidé pravdě, tím jsou snášenlivější. A naopak.“
***
Čínská moudrost: „Moudrý člověk požaduje vše od sebe, pošetilý od druhých.“
***
„Ono by toho bylo víc, ale nechci zdržovat,“ řekne pan Morávek a listuje v knize.
„A pak je tam jeden, se kterým si tak nějak nevím rady. Autor není uveden. Ten citát...á tady je to: 'Práce je jen tehdy radostná, když je nade vší pochybnost nutná'.
Já o tom dlouho přemýšlel, pánové. O práci jako takové. O sobě, o své práci...“
Pan Morávek se odmlčí a pozoruje veverky, které se honí po kmeni borovice.
„To je rychlost, co?“ řekne obdivně.
Zrovna v tu chvílí vjíždí do parku oranžové auto pražských služeb. Pánové – rovněž v oranžových oblecích – zametají listí a vyklepávají koše.
„Tak třeba tahle práce, pánové, je - podle mě - nanejvýš nutná. Kdyby se na to tihle chlapi a třeba ještě popeláři vykašlali, tak se do čtrnácti dnů utopíme v odpadcích. A to všichni. Já myslím, že jen velmi málo prací je stejně potřebných. Je tedy radostná?“
Chlapi v oranžovém právě žertují s paní, venčící pejska.
„Teď to tak docela vypadá,“ řekne pan Šturm.
„Já když se ohlédnu za svým pracovním životem,“ opět se ujme slova pan Morávek, „mám někdy pocit, že kdybych vlastně nic nedělal, tak by se zase až tak moc nestalo...“
Pan Morávek se odmlčí. Opět nejspíš vidí své mladší já na nekonečných poradách a obchodních jednáních. I oba jeho přátelé se pohrouží do svých myšlenek. A ty nejspíš poletují, jako motýli, po minulých loukách. Nebo možná po loukách věčné přítomnosti.
Má to ovšem nějaký smysl? Jistěže nemá.
Ostatně, na Letnou už padá tma...
