Je to prý zázračná formulka, to „vzpomínám si“. Zkuste si sednout, zavřít oči a říct „vzpomínám si“ a uvidíte. Možná znáte knížku Joe Brainarda „I remember“, krásnou koláž drobných střípků, z nichž každý začíná právě těmito slovy.
A tak já to zkusím také. Vzpomínám jen na to dobré (nebo skoro dobré). Špatné jsem dávno vědomě zapomněl.
***
Vzpomínám si na akumulační kamna, která jsme měli v ložnici. Maminka mě na ně posadila, když mě ráno strojila. V zimě krásně hřály.
Vzpomínám si, jak jsem hodil sněhovou kouli na projíždějící auto. Řidič zastavil, vystoupil a chtěl mi natáhnout uši jako prak.
Vzpomínám si, jak jsem lezl na útlou borovici a když jsem byl už skoro nahoře, vršek stromu se se mnou ulomil.
Vzpomínám si, jak Zdeněk dal do umyvadla mýdlo místo zátky a napustil ho vodou. Pak do něj vpustil rybičky z akvária, aby ho mohl vyčistit. Všechny rybičky mezi tím pomřely.
Vzpomínám si, jak mi tatínek dal podržet dvě láhve medu, které právě dostal od včelaře, aby mohl zamknout dveře ordinace. Během těch pár vteřin jsem dokázal obě lahve upustit. Vzpomínám si, jak se temný med roztékal po parketách.
Vzpomínám si, jak mi po bramborové brigádě napsal pan učitel Havrda do žákovské knížky: „Pracovní vyučování, praxe – brigáda: 3- (slabá prac. morálka).
Vzpomínám si, jak mě jednou v noci maminka vzbudila a já jsem si sedl s rodiči a bráškou před televizi. Neil Armstrong právě sestoupil z lunárního modulu na povrch Měsíce.
Vzpomínám si, jak jsme s naší kapelou v aule gymplu hráli píseň „Lady in black“ od Uriášů. Dav spolužáků ve tmě pod námi se pohupoval, jako vlny na hladině řeky. V rukou některých se objevila světélka zapalovačů. Až mi běhal mráz po zádech a stahovalo se mi hrdlo, že jsem skoro nemohl zpívat. Nenapadlo mě, že za padesát let by mohl být text té písně tak aktuální a pravdivý. Mír jsem totiž považoval za neotřesitelnou samozřejmost a nezbytnost.
Vzpomínám si, jak nám prvního dne ve velké posluchárně v Dejvicích řekl pan profesor Kalčík: „Podívejte se na svého souseda vlevo a vpravo. Jeden z vás tří bude inženýr.“
Vzpomínám si, jak jsem poprvé vstoupil na buzerplac píseckých kasáren. Že jsem se stal vojákem, jsem pochopil až po té, co mně ostříhali vlasy. Tím mě dočasně zbavili svobody. Netušil jsem, že za pár let se budou mladí kluci stříhat téměř dohola zcela dobrovolně. Myslím, že vím, co to znamená, ale psát o tom nebudu.
Vzpomínám si, jak jsem poprvé políbil tu nejkrásnější dívku na světě, a ten svět se se mnou zatočil.
Vzpomínám si na den, kdy se ta dívka stala mou paní.
Vzpomínám si, jak jsem našim dětem ukazoval místa, kde jsem žil, když jsem byl tak starý, jako oni. Vzpomínám si, že je to nezajímalo.
Vzpomínám si...
