Volební

Že se blíží volby poznáte snadno: seká se dávno posekaná tráva a čistí se dávno vyčištěné ulice. A slibuje se: uděláme to a ono; víme jak (zásadně budoucí čas). A co jste udělali od minulých voleb? S tím se nepochlubite? Aha, nic.

Trojice bronzových koní na náměstí je lhostejná k lidským starostem i radostem. Stejně jako voda pod jejich kopyty a katalpy, lemující prostor náměstí.

Lidé sedí na lavičkách, hledí do svých mobilů a neslyší hudbu proudící vody, ani vánek v korunách stromů.
Jen jedno malé dítě se zaujetím cáká vodu na betonovou plochu, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě. Zatím žije svobodně v přítomném okamžiku. Postupující „domestikace“ ho jistě brzy připraví o volnost a spontaneitu. Tak si to zatím užívej.

Na protějším domě visí plakát, slibující, že Praha 6 bude nejlepším místem k životu. A opodál jiný hlásá, že „Šestka má na víc“.
Dívky rozdávají kolemjdoucím letáky s předvolebními sliby.

Všude parkují auta. Kolem procházejí všelijací lidé, většinou potenciální voliči. Někteří, hlavně mladí chlapci, se zastavují u červeného Ferrari. Jiní, spíše starší pánové, obdivují zelený veterán, který patří našemu sousedovi.

Pejsek právě vykonal svou potřebu a nějaký pán – snad bezdomovec – se přehrabuje v popelnici.

Procházím náměstím a přilehlou ulicí a dívám se, jako bych tu byl poprvé. Jako bych byl náhodným návštěvníkem těch míst, které tak dobře znám. A vidím, co jsem dřív neviděl:

Hair Salon
Triola since 1919
Eli Studio – Nails and Eyelashes
Wool Boutique
Wine bar/ Wine shop
Cafe Calma
Movement Therapy
Vintage Inspiration
Perfect Day  - Cafe Bistro
...

Že bychom už byli v Americe?
Ostatně, já jsem dnes v noci v Americe byl. Nejdřív jsem tedy musel zavolat vodárny, protože v ulici zase praskla voda a valila se až do Stromovky. Volební lídry stav vodovodů a kanalizace samozřejmě nemůže zajímat. Ti mají na starosti důležitější věci.
Ale pak už jsem byl v té Americe.
Ona ta Amerika byla taková ulice s nízkými domy, beze stromů a s dráty elektrického vedení.

A před jedním z těch domů stojí Dizzy Gillespie a hraje na trubku. Báječně. Nafukuje tváře, jak to umí jenom on. A „ Autumn leaves“ se nesou pustou ulicí...