"Tobě se chce určitě čůrat. A tomu tvému králíkovi také" řekne divizní komisař Stanislas Borowitz. Michou potom vysype obsah králíka do záchodu a podívá se na komisaře: "Víte, že jste mě zničil?" (Z filmu "Policajt nebo rošťák")
Chodím do třetí třídy a sbírám motýly a brouky. Mám je ve dvou krabicích od mýdla.
„Teto, víš, kam přijdou ty sbírky, až jednou umřu?“ ptám se.
A teta (poučena) řekne: „Do Národního muzea.“
Ano, to je odpověď, kterou chci slyšet.
***
Jdeme do lesa s panem učitelem Bouzem. Je to botanická výprava a jejím zlatým hřebem bude rozkvetlý střevíčník pantoflíček.
Když přijdu na paseku, doktoři (můj tatínek a jeho kolega Šnábl) už leží na zemi. Nejdřív se leknu, že se jim něco stalo; ale oni mají v rukách zvětšovací skla a dívají se na ten kvetoucí skvost. Pan učitel stojí nad nimi a tváří se, jako by to byla jeho zásluha.
Já vzrušením ani nedýchám. Držím totiž samečka roháče. Ulovil jsem ho právě na kmeni starého dubu, v místě, kde vytéká míza. Držím ho opatrně v javorovém listu. Roháč - také vzrušeně - šermuje obřími kusadly. Už si ho představuju ve své sbírce. Takhle:
„Ha! Hirschkäfer...“ řekne pan učitel Bouz, bůhví proč německy a dodá poněkud patetickým hlasem:
„Pusť jej do mlází, on tam bude žít!“
Ale to přeci nejde, pomyslím si.
Jenže panu učiteli se neodmlouvá.
Polykám slzy a pouštím roháče do mlází. Ten se posadí na zadek a výsměšně proti mně pohybuje kusadly. Mám dokonce pocit, že slyším jeho smích.
Pohlédnu na pana učitele a řeknu tichým hlasem:„Víte, že jste mě zničil?"
