To je ta noc, o které je psáno "Noc jako den se rozjasní" a "Noc je mým světlem ve všech mých radostech". A tak posvěcená tato noc smývá viny... (Exsultet)
Maminka se narodila v tichém lázeňském městečku v Podkrkonoší. Lázně Bělohrad se to místo jmenuje.
Městečko, rozložené na březích říčky Javorky, s krásnou bažantnicí, kostelíkem a hřbitůvkem na Byšičkách. Rodiště Karla Václava Raise.
Maminčino dětství připadlo do dnů druhé světové války. Do školy chodily české děti až odpoledne, protože dopoledne patřilo HJ (Hitlerjugend), pochodujícím za zvuku bubnů.
Ale jinak byl v městečku obvyklý klid, což využívaly známé osobnosti té doby, které si jezdily toho klidu užívat. Ve větších a známějších lázních se asi spíš procházeli důstojníci Wermachtu.
A tak tu místní mohli potkat protagonisty tehdejšího společenského života.
Maminka vždycky vzpomínala například na Oldřicha Nového, který se koupával v místním koupališti Pardoubek. Dlouhé minuty prý stál v místech, kde mu voda byla po ramena a upřeně se díval na hladinu.
A pak také potkávala krásného starého pána. Chodil Bažantnicí ke kostelíku na Byšičkách, zdravil se vlídně s lidmi, které míjel.
Občas se zastavil i s maminkou a se zájmem si prohlížel noty, které si nesla. Chodila totiž do hodin klavíru.
Pak se od svého tatínka dozvěděla, že ten starý pán je slavný hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster.
Od té doby ho považovala tak trochu za „svého“ skladatele.
***
Josef Bohuslav Foerster (1859 – 1951) pocházel ze staré kantorské rodiny. Narodil se a své dětství prožil v Praze, v okolí kostela sv. Vojtěcha, kde na varhany hrával jeho otec i Antonín Dvořák. Byl to člověk mnoha skvělých talentů – literárního, výtvarného a hlavně hudebního.
Jeho přáteli byli nejen významní čeští umělci té doby (Jaroslav Vrchlický, Zdeněk Fibich, Antonín Dvořák), ale třeba též Gustav Mahler, Edvard Grieg, či Petr Iljič Čajkovskij.
Jelikož následoval svou ženu, operní pěvkyni, strávil řadu let v Hamburku a ve Vídni.
Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje skladby orchestrální, komorní i vokální (včetně šesti oper).
Vrcholným Foerstrovým dílem, které si každoročně tento den připomínám, je jeho čtvrtá symfonie c-mol, s podtitulem „Veliká noc“ (1905).
Hluboce věřící skladatel uchopuje velkolepý příběh Ježíše Krista absolutní hudbou, bez jediného slova.
Jednotlivé věty díla autor opatřil příznačnými názvy:
Křížová cesta/ Velký pátek v duši dítěte/ Kouzlo samoty/ Vítězství Bílé soboty.
Anděl promluvil k ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl." (Matouš)
***
„Triumf ducha, věčnost krásy. Kde není stáří, není změny. Zde promlouvá nesmrtelnost.“(Josef Bohuslav Foerster)
