Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády.
Erotické symboly jistě patří do oblasti osobních názorů a preferencí (berte tak i následující Top 3). Já mám ovšem navíc na mysli "erotické symboly" kamenné, eventuálně bronzové.
***
Nedávno mě zadržela jakási ochranka, za asistence státní policie u izraelského velvyslanectví. Důvodem bylo, že jsem si mobilem fotografoval regulační stanici plynu, která je naproti budovy ambasády. Mám totiž rád prosté, industriální objekty.
Nevím, jestli jsou Egypťané také tak citliví a podezíraví jako Židé, ale tu hezkou sochu dívky v zahradě egyptského velvyslanectví z dalšího pro jistotu vynechám. I když je to možná škoda.
***
Třetí místo
Sedící žena (1957), Jan Kodet (1910 – 1974), Letenské sady (od roku 1990, dříve ve Vojanových sadech)
Už víc než třicet let, kdesi uprostřed letenských sadů cudně sedí nahá kamenná kráska. Na křižovatce lipových alejí, nad záhony zlatých aksamitníků, odvracejíc pohled od dalekého chrámu, kde spí věčný sen slavný Dán, Tycho de Brahe. Lidé procházejí kolem bez povšimnutí. Straky jsou všudypřítomné. Vítr se točí v trávě.
Druhé místo
Alegorie Vltavy (1812), Václav Prachner (1784 – 1832), Mariánské náměstí (od roku 1953 kopie, originál v NG)
Na Mariánském náměstí, v historickém centru Prahy, je kašna. Těch je v metropoli hodně. Téhle se říká Terezka. Na vodu shlíží žena, která je řekou. Kdo viděl film „Básník, služka a král“, ví víc. A byl – li navíc velmi mlád, byl snad i unešen. O jé, Lucie!
Voila místo první
Pomona (Dívka s jablkem, 1957), Břetislav Benda (1897 – 1983), Chotkovy sady
Že tam nic není?
Máte pravdu není tam nic. Jak hlásí sluha Eliášovi na hoře Karmel, když pohlédne k moři:
„Není tam nic.“
I kdybyste se podívali sedmkrát, bude to stejné. Nebude tam nic.
Sochu, která tam někde stála totiž roku 1998 kdosi ukradl. Byla to Pomona od Břetislava Bendy.
Jak se krade taková socha?
Znal jsem jednoho, který si kdysi přinesl domů sochu ze hřbitova.
Někdo také zcizil bustu autora „Slezských písní“ a „Stužkonosky modré“ z parku u vinohradské vodárny.
Pomonu ale přeci jen vidět můžete. V Národní galerii. Je to ale jiná socha, erotický náboj má však přinejmenším stejný.
Jejím autorem je francouzský sochař Aristide Maiolle, kterému Francouzi říkají „inventeur du silence dans la sculpture“ (vynálezce ticha v sochařství).
Já mám ticho, které je dnes tak vzácné, moc rád.
Pomona (1910), Aristide Maiolle (1861 – 1944), NG Průmyslový palác
