Blíží se noc. A vlastně už je zde. Temná noc, ve které bude nejeden život v ohrožení. Ne každý se dočká nového rána.
Slunce je už hodně nízko a brzy zapadne úplně.
Poslední paprsky osvětlují město tam dole měkkým, teplým přísvitem. Takové osvětlení bývá na podzim. Je však únor.
Řeka i levobřehá část města se už noří do tmy, avšak domy na protějším břehu stále odrážejí paprsky zapadajícího slunce. V některých oknech jakoby hořel oheň.
Na nábřeží se rozsvěcují světla a tvoří se šňůry aut večerní dopravní špičky.
***
Malá, ušatá myška pobíhá na kraji cesty. Je to myšice křovinná, jedna z nejhojnějších obyvatelek rozsáhlého parku na svazích Petřína. Oči jako korálky odrážejí světlo nedaleké svítilny.
Neměla bys v zimě radši spát, maličká?
Stromy ve svahu jsou temné, stejně jako jejich stíny. A ten vůbec nejtemnější stín se prosmýkne mezi nimi a zamíří k místu, kde myška právě objevila oříšek, který se sem kdysi zakutálel z nedalekého sadu.
Může být nějaký pohyb neslyšnější?
Úzkostný výkřik malé myšky zanikne v šumění vánku a vzdáleném hukotu velkoměsta.
***
O chvíli později už zase puštík sedí na větvi borovice. Otáčí udiveně hlavou, jakoby nemohl uvěřit svým velikým očím. Tentokrát bylo štěstí na straně myšky, která zázrakem unikla jisté smrti.
***
Dívka v objetí svého chlapce, na spoře osvětlené terase petřínského svahu, se polekaně otočí a pozorně naslouchá, zadržujíc dech.
Pod příkrovem noci zní puštíkovo volání zlověstně.
