Sebevrah, aneb právě zapadalo slunce
„Zasahovat do běhu věcí a osudu lidí? Toť otázka,“ řekl pan Morávek, když seděl se svými přáteli, panem Šturmem a Matějkou (pan Kirsch toho dne chyběl), jako obvykle, na Letné. Byl srpen roku 1968 a do neblahých událostí, které následovaly, zbývalo jen několik dní.
„Na začátku padesátých let jsem bydlel v půdním bytě jednoho činžáku v Podoli,“ pokračoval pan Morávek.
„Jedné jarní noci jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se v posteli a ne a ne zabrat.
Tak jsem se nakonec oblékl a šel jsem ven. Ještě si pamatuji, jak se rozštěkal pes pana Česáčka, když jsem míjel dveře jeho bytu.
Zamířil jsem na nedaleký Vyšehrad. Byla opravdu krásná jarní noc, vlastně už časné ráno. Nikde nikdo, jen já, tma – na východě už řídnoucí a spící město.
Až nad tím prudkým srázem nad Vltavou jsem uviděl člověka: nějaký chlap stál u zídky, jednu nohu přehozenou přes ní a díval se dolů.
Aby to nakonec nebyl sebevrah, napadlo mě. Až mnou projel takový divný pocit. Chtěl jsem pokračovat, ale nedalo mi to a opřel jsem se o zeď vedle něho. Vůbec mě nezaznamenal a pořád se upřeně díval dolů. Sebevrah, utvrdil jsem se.
„Člověče neblázněte,“ řekl jsem a položil mu ruku na rameno.
Podíval se na mě takovým prázdným, nepřítomným pohledem.
Něco jsem mu pak říkal, už nevím, co to bylo. Asi něco jako, že se probouzí krásný jarní den a je dobré být na světě. A on nakonec z té zídky slezl.
Pak jsme asi hodinu chodili po Vyšehradě. On se potřeboval vypovídat a já jsem tak vyslechl jeho příběh. Byl inženýr a pracoval ve výzkumném ústavu kovů. V jedenapadesátém ho poslali na Slovensko, na stavbu hlinikárny v Žiaru nad Hronom. Byl zrovna čerstvě ženatý a jeho ženě se z Prahy nechtělo. Tak šel sám. Posílal peníze a občas – ono je to dost daleko – se přijel domů podívat.
Asi po roce jeho mise skončila a on se - právě toho dne o kterém je řeč - vrátil. A udělal takovou tu blbost, kterou já nikdy nepochopím: přijel bez ohlášení, aby ženu jakože překvapil. No a překvapil ji dokonale – v posteli s jiným.
Jemu se v tu chvíli zhroutil svět. Nechal tam ležet kufry a vyběhl ven. Chodil po městě a nakonec skončil na Vyšehradě, aby to tam definitivně skončil.“
Pan Morávek se usmál nad dvojím významem slova „skončil“ v té větě.
„Tak jste ho zachránil a to je dobře, ne?“ řekl pan Šturm.
„Bylo by to dobře, kdyby to byl konec,“ řekl pan Morávek.
„Ale není. Dozvěděl jsem se, že on tu sebevraždu nakonec přece jen spáchal. A co víc, vzal s sebou i tu svou nevěrnou manželku. Zastřelil ji a pak sebe. Tak... jaký tedy byl ten můj zásah?“
Pan Morávek se odmlčel a ani jeho přátelům do řeči nebylo.
„Asi byl moc nešťastný a neuměl s tím žít...,“ mínil pan Šturm.
Pan Matějka, který vždy mluvil nejméně (však byl také profesorem matematiky) si odkašlal a řekl:
„U nás v domě bydlel před válkou nějaký Ind nebo co on to byl vlastně zač. Vyzařoval z něho takový až neskutečný klid a mír, že jste to neviděli. Jakoby věděl něco, co my nevíme. Já jsem s ním rád rozmlouval. No, spíš jsem mu naslouchal. A on mi jednou říkal, že člověk je přirozeně, ze své podstaty, šťastný a jen si někdy myslí, že je nešťastný. Že celá ta nešťastnost je jen konstruktem jeho mysli.“
A pánové zase seděli mlčky a pozorovali to překrásné panorama Prahy: neonová Bílá labuť se otáčela vysoko nad hladinou řeky, Týnský chrám se tyčil nad Anežským klášterem a vpravo, pod Petřínem, se zelenala kupole sv. Mikuláše. A právě zapadalo slunce...
Miroslav Pavlíček
Láska po telefonu

Jeden kolega bloger tu popisuje zážitky ze svých rendez-vous, tak jsem si řekl, že bych také mohl přispět svou troškou do mlýna.
Miroslav Pavlíček
To je počas!

Správně vidí jenom srdce, jak věděl například Antoine de Saint – Exupéry. A to zásadní je uvnitř....
Miroslav Pavlíček
Hlavička

„...vzdala se prsou, vaječníků i dětí.“ Jasně, každý si může se svým tělem dělat, co chce a mně do toho vůbec nic není. Ale vždy, když čtu takovou zprávičku, vzpomenu si na jednu Mílovu hlavičku.
Miroslav Pavlíček
bmr

Posílám ji tam nahoru. Brácha už opustil tuto formu bytí. I tak vypadá vítězství Ducha nad hmotou...
Miroslav Pavlíček
To není pravda!

Taková nevinná větička a co může způsobit. Ostatně: co je pravda? Ptal se i Pilát Pontský a odpovědi se mu nedostalo. Zato ruský pěredvižnik Nikolaj Ge namaloval na to téma krásný obraz.
Další články autora |
Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář
Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...
Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou
V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...
Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu
Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...
Sláva v Přešticích. Na svatbu komtesy z rodu Černínů přijel i belgický král
Své ano si v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích řekli v sobotu v poledne osmadvacetiletá...
Tomahawky z ponorky, „drtiče bunkrů“ z B-2, zasypané vchody. Co ničilo jaderný Írán
USA zdevastovaly íránský jaderný program a jaderné ambice Teheránu jsou nyní v troskách, uvedl...
V kostele v Damašku se odpálil sebevražedný atentátník. Zemřelo 15 lidí
Nejméně 15 lidí v neděli zemřelo při útoku sebevražedného atentátníka na kostel v Damašku. Agentuře...
Dítě bez genetické zátěže? Moderní testy embryí mohou měnit budoucnost rodin
Díky preimplantačnímu genetickému testování embryí (PGT) dnes mohou i rodiče s rizikovou genetickou...
Dohoda před summitem. Země NATO se shodly, že na obranu půjde pět procent
Zástupci členských zemí NATO se v neděli dohodli na podobě závěrečné deklarace blížícího se...
Spor o Egejské moře se opět rozhořel. Turecko si nárokuje polovinu pro sebe
Mezi Tureckem a Řeckem se opět rozhořel spor o území v Egejském moři. Na základě takzvaného...
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- Ticho
- Bohuslav Martinů
- Leoš Janáček
Oblíbené knihy
- Lam Kam Chuen: The Way of Energy
- Luc Théler: Hunyuan Qi Gong
- Nouvelle Gramaire de Français