Jestliže se ti něco nelíbí, může to být tím, že jsi to nesprávně pochopil. Někdy to není úplně jednoduché.
Když jsem byl malý, jezdívali jsme na návštěvu k tetě do Prahy. Bydlela na Vinohradech, v ulici, kde kdysi žila slavná bylinářka Maria Treben. Na okno tam zalétaly hrdličky a teta jim sypala semínka slunečnice. Ráno nás pak vždy probouzelo klepání zobáčků na parapetu.
Já jsem hrdličky neznal, protože u nás, uprostřed podhorských lesů, tenhle spíše městský pták nežil.
***
Dnes bydlíme v Praze a máme tu malou zahrádku. Jako dlaň, jak se říká. Uprostřed stojí stará třešeň a na ni jsme zavěsili krmítko. Přilétají tam ptáčkové. Hlavně sýkorky – koňadry i modřinky. Také brhlík a červenka zavítají. A samozřejmě hrdličky.
Někdy přiletí strakapoud, který všechny ostatní návštěvníky zažene.
U domu pak ještě roste tis. Má husté větve a proto je v jeho nitru stálé přítmí. I za slunečních dní. Skoro jako v hustém lese mého dětství.
Na jedné z jeho větví sedávaly dvě hrdličky. Vždy na stejném místě, přitisknuté těsně k sobě.
Jednou ráno jsem vyhlédl z okna a spatřil opravdu vzácného hosta. Kde jsou ty časy, kdy ornitolog Veleslav Wahl o krahujci mohl napsat: „... v zimě se s ním pravidelně setkáváme v pražském okolí, v Královské oboře a ne vzácně i v samém městě.“ To bylo za protektorátu.
Já jsem ho pozoroval v lese okolo nedalekých Kozích hřbetů a zřejmě odtud i zavítal na naši zahrádku.
Radost nad nevídanou návštěvou rychle vystřídalo zděšení: před dravcem ležela mrtvá hrdlička.
Když jsem otevřel okno, pohlédli jsme si s dravým ptákem do očí. Aspoň jsem měl ten dojem.
Žluté orámování oka dodávalo jeho pohledu přísnost. Možná až zlověstný výraz.
Mávl křídly, trochu se vznesl a zarazil do bezvládného těla ostré drápy.
Pak ten předem daný vítěz souboje, který jsem neviděl, znovu – tentokrát mohutně – zamával perutěmi a odletěl i s kořistí.
***
Vrátil jsem se ke stolu a otevřel knihu, která tam ležela, na náhodné stránce.
Četl jsem: „ Když něco nechápeš, je to proto, že jsi to pochopil nesprávně.“
A pak ještě: „Není rozdílu mezi řekou a vlnkou na její hladině.“ (Kábir).
