Že se mění klima je zřejmé, ať si říká kdo chce co chce. Tažní ptáci často zůstávají, objevují se teplomilné druhy živočichů, dříve v našich zeměpisných šířkách nevídané.
Nedaleko místa, kde bydlíme, je krásná cestička. Na kraji hlubokého údolí. Chodíme tam venčit pejsky.
Takhle krásná je při podzimním západu slunce.
A všude plno šípků.
Pod pelyňkem, ve vysoké trávě, nedaleko vstupu do lesa, jsme potkali pavouka. Seděl na stéble a chystal se budovat síť. Nebyl to obyčejný pavouk, jakých jsme vídali plno všude kolem. Byl celý pěkně pruhovaný. Jako vosa nebo zebra. Však je to také křižák pruhovaný. Němci i Angličané mu říkají „vosí“ pavouk. Původně tropický druh, který už v Evropě dávno zdomácněl a hranice jeho rozšíření se posouvá na sever.
Měl bych dodat, že takhle krásná je samička. Sameček je mnohem menší a celkem nenápadný. Ostatně, jeho úděl je trudný: jakmile samičku oplodní, poslouží jí obvykle ještě jako oběd. Nebo večeře? Někdy dokonce skončí na talíři ještě dříve, než si užije pohlavního aktu. To tehdy, když se v síti objeví příliš brzy a samička ještě není připravená. Tak to vidíte, pánové.
Když jsme přišli druhý den, byla síť již hotová.
Poznáte jí snadno, podle té klikatice, které se říká stabilimentum a jejíž účel není úplně známý.
Kromě již zmíněného samečka, slouží samičce za potravu mouchy, kobylky, motýli a jiný hmyz. Asi měsíc po oplodnění utká několik kokonů, do kterých naklade asi 400 vajíček. Kokony zavěšuje do trávy nedaleko sítě. Brzy nato hyne.
Malí pavoučci se líhnou ještě před příchodem zimy, ale zůstávají v teple kokonu až do jara, kdy ho opouští. Samozřejmě, mnoho jich zimu nepřežije.
***
Když jsme na cestičce byli naposledy, samička stále seděla v síti. Blížil se déšť a bylo chladno...
Natrhali jsme si aspoň ty šípky. Na čaj i do vázičky.
Šípkové haiku (podzimní)
Nedávno kvetla
planá růže u cesty.
Šípky ve váze…
