Tak trochu zapadla zpráva, že v pátek, 20.3.2020, stihl legendu americké country music, Kennyho Rogerse, ve věku 81 let úděl nás všech: opustil tuto formu bytí...
Když jsem chodil, tuším, do sedmé třídy, nazpíval Pavel Bobek svůj megahit „Ruby, nechtěj mi lásku brát“. A nazpíval ho opravdu skvěle. K úspěchu jistě přispěl i brilantní text Jiřího Grossmanna, který zachoval naléhavé poselství originálu a přitom úžasně respektoval češtinu. Takových textů je jen málo.
(Pozn.: Zajímavou verzi, textově ovšem úplně „mimo“, nazpíval ve stejné době také Peter Vašek. Jmenovalo se to „Bolehlav“)
Píseň je vlastně velmi smutná: někdo má zničený život nesmyslnou válkou, se kterou on osobně nemá nic společného. Vietnamská válka představovala pro Američany obrovské trauma, jak dokazuje - mimo jiné - řada písní z té doby. Napadají mě např. Creedence Clearwater Revival, jichž to bylo velké téma.
Začal jsem se ihned shánět po originálu a záhy jsem skutečně získal od kamaráda magnetofonový záznam té písně. Nebylo ovšem snadné zjistit, kdo písničku vlastně zpívá. Kamarád to nevěděl a internet nebyl. Nu, byl to Kenny Rogers.
Je zvláštní, jakou sílu ta píseň měla a dodnes má. Přitom se vlastně jedná o „recitativ“ na pár tónech. Jistě v tom hrála roli i osobnost interpretů, jako byly Kenny Rogers či Pavel Bobek. Oni to ostatně zpívali trochu „košatěji“, než autor písně Mel Tillis.
Kenny Rogers měl samozřejmě těch hitů víc.
Jako ctitel ticha v tomto uřvaném světě muziku v posledních letech poslouchám jen zřídka. Spíš si jen "přehrávám" v mysli. Ale učinil jsem výjimku a pustil jsem si včera album Kennyho Rogerse „The hit singles collection“. Kromě zmíněné Ruby jsou tam třeba The KIng of Oak street, Me and Bobby McGee, Something’s Burning a tak. Skvělé!
Kenny, díky a RIP.
