Poslouchali jsme různé skupiny a moc se nestarali, jestli jsou anglické nebo americké. Anglických bylo víc. Mnohem víc. Z těch amerických jsem měl nejraději Doors a Creedence. Symboly Ameriky. Esence Ameriky, myslel jsem.
Později jsem se bavil s jedním americkým kolegou a zavedl také řeč na toto téma.
„Jo, jsou dobré, ale nemohou to být symboly Ameriky“ řekl. „Už proto, že jsou to skupiny, chápeš? Amerika, to je individualismus. Osamělci, sledující jen svoji cestu. V muzice? Třeba Sinatra, Miles Davis a tak…“
***
Když se dnes podívám na obrazy Edwarda Hoppera, dal bych mu za pravdu.
***
Jake Rowney měl pocit, že ten skromný keřík kvetoucího hlohu, který minul cestou, je jedinou živou duší v téhle betonové džungli. Jedinou bytostí, která mu byla blízká, které by se chtěl dotknout.
Lidé, které potkal, mu připadali mrtví. Živí a současně mrtví.
Nesnášel tohle město, kam ho zavedly povinnosti a těšil se, až bude doma. Těšil se na jarní řeku, zelené stromy a zpěv ptáků. Ještě jedna schůzka zítra dopoledne a pak…
Jake se při té představě usmál a napil se drinku. Bylo to dobré. Zdvihl palec směrem k barmanovi a uznale pokýval hlavou. Barman odpověděl úsměvem a lehkou úklonou.
Kromě něho a toho mlčenlivého barmana zde byla ještě ta podivná dvojice. Orlí nos a červené šaty.
Zalétaly k němu útržky jejich hovoru, z kterého mrazilo. Mluvili tiše.
„Přidržím ji tam dýl…“
„Peníze jsou v knihovně v prvním…“
„Nesmíš to zase zbabrat…“
Pak přešli do úplného šepotu a Jake už nerozuměl nic.
Zvláštní, pomyslel si, že jim nevadí, že je ten barman slyší. Byl teď úplně u nich, takže musel rozumět každé slovo. Ale jako by neslyšel. Ani nehnul brvou a umýval sklenice. Profík? Nebo to snad hraje s nimi? Kdo ví…
Pak se ti dva náhle sebrali a vyšli do noci. Hezká ženská, napadlo Jakea a zadíval se na její křivky v těsných, červených šatech, mizící ve tmě. Škoda, jestli ji ten s orlím nosem do něčeho zatáhne…
Jake se otočil na barmana, který stále leštil sklenice. "The only living boy in NY" napadla ho slova nějaké písně. Jo, tenhle vypadá - na rozdíl od těch dvou - fakt sympaticky. I když je asi němý. Jake se té myšlence usmál. Aby navázal kontak, řekl zcela zbytečnou větu:
Barman se usmál, ale než stačil cokoli říct, ozvalo se z kuchyně: "Jacek!!"
*) Hned!
**) Ne hned, okamžitě!
***
Komentář Nikol a Fabiána
Fabian: "Jak říká Otec Wojciech - wszędzie jest dużo Polaków"
Nikol: "Jakože všude je hodně Poláků?"
Fabian (směje se):"Tak!"
***
Pozn.: Inspirováno obrazem Edwarda Hoppera "Nighthawks"
https://literaryfictions.files.wordpress.com/2015/05/nighthawks-by-edward-hopper.jpg
