A je to tady: chybí nám pracovní síla. A co teprve v budoucnosti. To bude ještě horší. Ovšem známe případy, kdy pracovní síla chyběla a zase tak moc se nestalo.
Tak třeba u nás: rozhodli se, že postaví administrativní budovu. Na místě porodnice. Kdo by dnes potřeboval porodnici, to dá rozum.
A že věděli, jak na to.
To se dělá takhle. Nejprve se – pozor na to – ze stávající budovy, která tak nějak zbytečně zabírá pěkné stavební místo, odstraní střecha. Nemusí být hned celá, stačí jen určitá vhodně zvolená část, respektive části. A pak už se jen čeká. On už déšť, sníh a další živly vykonají své.
Když se pak propadnou stropy a tak dále, nedá se už dělat nic jiného, než budovu zbourat. A může se postavit nová, pěkně ze skla a betonu, nejlépe právě nějaké to administrativní centrum. To nikdy neškodí.
Takže takhle to udělali i u nás. Jenže běda, už když chtěli začít bourat, zjistili, že chybí pracovní síla. Ale poradili si. Navezli pány Ukrajince a administrativní centrum přece stojí.
Už asi deset let. Jednu chybu to však má: je totiž prázdné. A už pomalu začíná chátrat a brzy bude potřebovat opravy.
Tomu Jirkovi se nějak nedaří. Co s tím má co dělat Jirka, ptáte se možná. Na budově je totiž nápis (sice už vybledl, ale přečíst se dá): „Offices for rent. Call Jiří – a jeho číslo“. Ono v té angličtině to vypadá hned líp. A přece se nikdo nechytil.
A ten Jiří je možná už v důchodu a kanceláře jsou stále prázdné.
Takže vidíme, že pracovní síla sice chyběla, ale nic by se nestalo, kdyby chyběla i nadále.
Tak to je příklad, řekněme ze stavebnictví.
Drobná příhoda z pracovního života pana Amlera a pana Samlera nám pak ukáže příklad z prostředí odlišného. Řekněme, respektive dříve bychom řekli, z prostředí pracující inteligence.
Bylo třeba vypracovat jakýsi klíčový report. Protože se také nedostávalo pracovních sil, rozuměj úředníků, kteří by report včas vypracovali, bylo třeba sáhnout k nadčasové práci.
Takže pan Samler si to vzal domů a…, ale vždyť se podívejme, jak se to seběhlo…
