- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Píšu "měl", resp. "měla", protože je to - přece jenom - dějepis. A v dějepisu si může každý, jak známo, říkat v podstatě co chce. Dějepis totiž není matematika. No nic…
***
Vypadalo to tam tehdy takto (momentka z tisku - noviny "Trud"):
Řekl bych, že mohla, alespoň na začátku, vládnout celkem stísněná atmosféra, proto jsem pro následující kresby zvolil „styl noir“.
***
Po dlouho trvajícím potlesku přistupuje k mikrofonům konečně Nikita Sergejevič a hned se do toho pustí. A pěkně zostra…
Do nastalého ticha kdosi z hloubi sálu vykřikne:
Soudruh Chruščov vzhlédne vzhůru a řekne:
Zdalipak se někdo opravdu postaví?
Hmmm, tak to vypadá, že ne. Tolik kuráže zase ten člověk nemá. Nakonec, není se co divit…
A do hrobového ticha promluví sám Chruščov:
A pak ještě dodá: „Byl jsem přesně ve stejné situaci, jako teď vy“.
***
Nikol a Fabian jsou dva mladí lidé, řekněme studenti. On je navíc sportovec, ona hraje na klavír.
Nikol řekla: "To je teda krásné zrcadlo!"
Fabian dodal: "Jen aby se každý uměl do toho zrcadla podívat sám na sebe a nehledal tam někoho jiného..."
Další články autora |
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...