Na počátku let sedmdesátých proniklo na obou březích Atlantiku na první místa žebříčků album „Every picture tells a story“. Autorem byl Rod Stewart, někdejší zpěvák skupiny "Faces". Název alba a ústřední písně je pravdivý. Ale...
Ale snad nikdo nevypráví příběhy s takovou samozřejmostí a naléhavostí, jako americký malíř Edward Hopper.
***
Byla pozdní noc, leč v kanceláři šéfa obchodu Bergra svítilo světlo. Jeho zástupce Müller usilovně pátral po kompromitujících dokumentech. Byla s ním Bergrova sekretářka, Müllerova milenka.
***
Müller už pouze rezignovaně seděl, když řekla:
Její hlas zněl neutrálně, bez nadšení, trochu unaveně. Vyskočil a vytrhl jí dokument z ruky. Bylo to ono! Probdělá noc nebyla tedy marná.
„Víš, co to znamená?“
„Půjdeš na jeho místo?“
„V to doufám.“
Přitiskl ji k sobě:
Usmála se. Tak nějak smutně.
***
Za týden prohlížel generální ředitel firmy s právníkem fotokopie dokumentů, dodaných Müllerem.
„Jak toho Bergra vyřešíte?“ zeptal se právník.
„Co navrhujete?“
„Vyhodit ho nemůžete, ví toho příliš mnoho. Přeložit do X?“
„500 kilometrů daleko? To ne. Po tom všem ho musím mít pod dohledem. Posunu ho na technického ředitele“
„To ho ale povýšíte…“
„Ale odříznu ho od informací, o které mu šlo. A navíc bude reportovat přímo mně.“
„Taky řešení. A co Müller?“
„Za to, že Bergra odhalil, zaslouží odměnu. Také ho povýším. Pošlu ho do X, jako šéfa pobočky.
Pozn.: Inspirováno obrazem E. Hoppera "Office at night"
https://timothyrhaslett.files.wordpress.com/2014/10/office-at-night-1940.jpg
