- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Na ostrov mě dovezla loď „Wappen von Hamburg“ z přístavu Cuxhaven, kde se řeka Labe vlévá do Severního moře.
Labe, na jehož březích uplynulo mé dětství a mládí.
Ostrov má barvu červenou a zelenou. Moře a nebe jsou modré.
Ležím v trávě, po moři pluje bílá loď.
Je mi sedmatřicet.
„Bylo mi sedmatřicet. Ples skončil. Sedmatřicet, to je v impériu Rubikon... V sedmatřiceti si člověk vytrénoval do krajnosti své tělo a myslí, že je to navždy. A přece půjde na jatka, za potravu červům... Pták, který letí místností a už rozeznává protější stěnu.“ Tak aspoň praví vlastizrádce Michail Sergejevič Lunin. (Edvard Radzinski: Lunin)
Je mi sedmatřicet...
Opravdu mně?
Ne. Mé skutečné Já nemá žádný věk. Ani tělo. Není ničím, nikde, nikdy...
„Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“ (Lk 17, 37)
***
Vítr se prohání trávou a odevšad zalétá křik ptáků.
Moře duní. Slyšíte?
„Om dum durgaje namah“
(Příjď sílo mého skutečného Já)
Věčně. Bez konce...
Další články autora |
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...