Že vám to jméno nic neříká? A Seth Martin? A Raymond Cadieux? Určitě ale bude pamětníkům známé jméno páter David Bauer.
Jasně, řeč je o kanadské hokejové reprezentaci druhé poloviny šedesátých let.
Vždycky, když je nějaký hokejový turnaj, jako teď, tak si tak trochu zavzpomínám.
Dnes už sport v televizi nesleduji, vlastně – nemaje televizi (to se nechlubím, ani si nestěžuji, jen to prostě konstatuji) – ani nemůžu. Ale tenkrát, v dětství, jsem právě mistrovství světa v hokeji opravdu prožíval. A fandil jsem, to musím přiznat, právě Kanadě. A to hlavně kvůli kouči páteru Bauerovi a vůbec nejvíc kvůli Franu (tehdy jsme říkali Franku) Huckovi.
Však jsem o jednom takovém slavném zápase už kdysi psal:
Kněz a obuvník - Blog iDNES.cz
***
Fran Huck byl, aspoň pro mě, největší hvězdou. Štírek, který se prokličkoval obranou soupeře, položil si brankáře a skóroval prakticky do prázdné klece. A vůbec nejlepší bylo, když se jednalo o klec Sověta Viktora Konovalenka.
(Z mého skicáku)
Když jsme s kluky honili puk na rybníce, vždycky jsem byl Fran Huck. Líbilo se mi také to jeho, vlastně česky znějící, jméno. Jednak mi připomínalo Huckleberry Finna, kterého jsem tehdy hltal, ať už z knihy Marka Twaina nebo ve skvělé televizní inscenaci s mladičkým Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli. Také jsem kamarádil s Vláďou Hakem a to jméno jsem mu trochu záviděl.
Fran Huck také zvláštním způsobem podával protihráčům po zápase ruku: zdálo se, že do ní tomu druhému jen tak plácnul. Aspoň na obrazovce to tak vypadalo. Zkoušel jsem tento způsob také praktikovat. Vysloužil jsem si ovšem pouze záhlavec od táty, když jsem plácnul do ruky pana primáře z nemocnice, který k nám přišel na návštěvu a podal mi ruku, jako že už jsem velký kluk. No, bylo mi asi tak deset.
Můj táta vždycky, když sledoval zápas, tak o Huckovi říkal, že je vidět, že je to inteligentní mládenec. To byl takový jeho výraz.
To Fran Huck také potvrdil tím, že dokázal souběžně s reprezentačním hokejem vystudovat práva na University of Manitoba (absolvoval v roce 1970).
***
Fran Huck (*1945) nastupoval za národní tým Kanady v letech 1965 – 1969 a získal s ním bronzové medaile na MS 1966 a 1967 a na Olympijských hrách 1968 (kde byl též zvolen členem All stars týmu).
Během své následující profesionální kariéry odehrál pět sezon ve WHA (251 zápasů, např. Winnipeg Jets) a tři v NHL (105 zápasů za Montreal Cannadiens a St. Louis Blues).
Poté, co v sezoně 1977/78 svou profesionální kariéru ukončil, působil ještě jako trenér a věnoval se své právnické praxi.
V roce 2009 založil společnost „After the Appause“, jejímž úkolem je pomáhat bývalým vrcholovým sportovcům začlenit se po konci kariéry do „normálního“ života. A také za to mu bez pochyby patří palec nahoru.
(Z mého skicáku)
