Důvěřuj, ale...

Čemu a komu věřit je dnes otázka nadmíru aktuální. Není to přitom nijak složité: každou informaci je třeba porovnat se standardy, které prezentuje zcela nezávislá a objektivní ČT. A hned víme, na čem jsme. Ovšem ne vždy to funguje  

Třeba nemáte, stejně jako já, ČT ani jiné vhodné médium. Anebo ta informace prostě tak nějak nezapadá. A „tak nějak nezapadat“ se dnes už zase vůbec nenosí...
***
Pojďme se podívat na osud jedné takové informace v následující drobné příhodě z pracovního života pana Amlera a pana Samlera.
***
Do firmy přijela delegace z německého ústředí. Generální ředitel, šéf sekce pro střední Evropu, manažer jakosti (ten musí být u všeho), no moc lidí tam bylo!

Teď právě mají mítink s panem Amlerem. Mítinky se vyznačují tím, že většina zúčastněných nemá co říct, přesto něco říká. Proto mítinky trvají tak dlouho.

Pak je na řadě prezentace pana Samlera. Pan Amler ho tentokrát informoval včas, ne jako minule a tak prezentace má všechny náležitosti. Je v angličtině, slajdy mají správné korporátní barvy a hlavně – jsou tam „tři pilíře“ (three pillars/ drei Säulen), bez kterých je jakákoli prezentace naprosto, ale naprosto nepředstavitelná a nepřijatelná. Taková prezentace prostě nezapadá…

Však také Němci pozorně a se zájmem poslouchali.

I náročný pan Amler nejde tentokrát pro pochvalu daleko.

***
Kolegové pana Samlera jdou na oběd. Do kantýny.

***
Kolegové se vrací z oběda: „Nejdeš na kafe, Lózo?“
„Kdepak. Jak jsem řekl, čekám na pana Amlera a jdu s nimi na oběd.“
A pan Samler čeká a čeká... Hlad už má opravdu pořádný.
A kdepak je vlastně pan Amler s návštěvou?

***
Všichni kolegové odcházejí domů a pan Samler stále čeká. V automatu na chodbě si koupil tatranku, aby snědl alespoň něco...

A zatím pan Amler...

***
Tak to vidíte. Dál už bych to radši nekomentoval, protože jeden nikdy neví...