Tu skvělou píseň napsal Jaromír Hnilička. Skvělý „chorusák“ neméně skvělého Orchestru Gustava Broma. Jmenuje se "Pocta kosmonautovi" a nazpíval ji sám pan kapelník.
Ve vesnici, kde jsem prožil své krásné dětství, byl místní rozhlas. Každý den – tuším, kolem druhé – vysílal krátké „zprávy místního rozhlasu“ a před tím vždy zahrál pár písniček. A já čekal právě na „Poctu kosmonautovi“. Byla moje nejoblíbenější.
„Kluci, už jste to slyšeli? Gagarin vzlétl do kosmu!“ řekla jednoho dne maminka kamaráda Zdeňka, když jsme se chystali jít hrát fotbal.
***
Navečer jsem vylezl na „svůj“ strom a čekaje na Kristýnku jsem přemýšlel o Gagarinovi. Jaké to asi je, letět do kosmu? To jsem si neuměl představit. A co to vlastně je, ten „kosmos“? A kdo je Gagarin?
Určitě také rád lezl po stromech, když byl kluk, napadlo mě.
***
Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. 3. 1934 v obci Klušino, jako třetí ze čtyř dětí, do chudých poměrů rodiny, pracující v zemědělství. Během války se přes vesnici několikrát přelila fronta, která přinesla obyvatelům nepředstavitelné útrapy.
***
Gagarinův otec vybral pro Jurije truhlářské řemeslo.
Ale Jurij byl rebel - a to se mi vždy líbilo. Proti vůli rodičů odešel do Moskvy a vyučil se slévačem. A chtěl jím být celý život. Však je to pro chlapa náramné povolání – krotit roztavený kov, dávat mu tvar. Slévárny mají své kouzlo. A že jsem jich navštívil!
***
Jenže osud už vynášel pro Jurije jiné karty. Takový bystrý chlapec musí do škol, rozhodli v závodě, kde se vyučil.
A tak se ocitl na průmyslové škole v Saratovu. A zase bylo všechno jinak – ve městě byl letecký klub, jehož se stal Jurij členem. Jeho pilotní talent oslnil místního leteckého instruktora natolik, že ho doporučil do armádní letecké školy. Tím se definitivně změnil Gagarinův život.
***
O několik let později byl Jurij jedním z asi 3000 sovětských vojenských pilotů, kteří dostali neobvyklou pozvánku. Měli se zúčastnit výběrového řízení, v jehož pozadí byl zcela nový, tajemný letecký projekt.
Z původního počtu zbyly brzy asi dvě stovky a počátkem roku 1960 vykrystalizoval „shortlist“ 20 kandidátů kosmických letů. Mezi nimi byl i Jurij Gagarin, který se posléze dostal do nejužšího výběru šesti statečných.
***
Tři dny před plánovaným startem byl Jurij Gagarin jmenován prvním kosmonautem.
Před startem mu popřál šťastný let geniální hlavní konstruktér, Sergej Koroljov.
Že šlo o správnou volbu, potvrdil později jeho konkurent a kolega, German Titov: „Pohlédněte na jeho životopis. Jurij Gagarin je obyčejný člověk ze Smolenska, odkud byla jeho rodina během války vyhnána. Pak se vyučil slévačem, následovala saratovská průmyslová škola, aviatický klub, letecká škola. Byl to kluk, který uskutečnil své sny opravdu sám, bez pomoci kohokoli, včetně rodičů.“
***
Když 12. dubna 1961 očekával Jurij Gagarin v kabině kosmické lodi Vostok, na vrcholku Koroljovovy rakety R7 okamžik startu, nevěděl o tom – s výjimkou manželky – ani nikdo z jeho rodiny. Ještě téhož dne se však měl stát nejslavnějším člověkem planety.
***
Na rozdíl od Američanů, Rusové nepoužívali žádné odpočítávání, ale k zážehu prostě došlo v určený časový okamžik. Na pokyn hlavního konstruktéra se tak v 9:07 motory R-7 „rozzuřily“ naplno a raketa se, za nepředstavitelné zvukové kulisy, pozvedla z ohně, aby zamířila k nebi.
Tehdy Jurij Gagarin zvolal do éteru ono nesmrtelné:
V 9:18, přesně Koroljovova plánu, dosáhl Gagarin oběžnou dráhu kolem Země a vydal se přes Kamčatku a Tichý oceán vstříc spící Americe.
Americké radary sice start rakety zachytily, avšak teprve v 9:26, kdy Vostok míjel stanici Electronic Intelligence (ELINT) na Aljašce, bylo nade vší pochybnost jasné, že Sovětský Svaz vyslal člověka do vesmíru.
***
O půl hodiny později oznámilo rádio Moskva do světa zprávu, že 12. dubna 1961, vzlétla první kosmická loď Vostok s pilotem a navigátorem majorem Jurijem Gagarinem.
***
A člověk poprvé pohlédl na planetu Zemi z kosmu. Pozoroval nádherný západ Slunce a viděl tolik hvězd, jako nikdy před tím. "Žádná z nocí, které jsem zažil, není srovnatelná s nocí ve vesmíru," řekl později Gagarin.
***
V 10:25, nad pobřežím Afriky, se automaticky zažehly retrográdní rakety a Vostok zahájil sestup do atmosféry. Začala nejdramatičtější fáze letu: přístrojová sekce a kabina s kosmonautem totiž zůstaly spojené elektrickým kabelem, napájejícím kosmickou loď. Tato situace, která způsobila rotaci kabiny, mohla být pro Gagarina fatální. Naštěstí kabel po deseti minutách konečně shořel a obě části se oddělily.
Ve výšce 7 km byl automaticky odhozen poklop kosmické lodi a kosmonaut čekal na katapultáž.
„Seděl jsem tam a říkal jsem si - a co já?“ vzpomínal později Gagarin.
Po překonání problémů s padáky, nakonec Jurij Gagarin - po 108 minutách letu - bezpečně přistál u obce Smelovka v saratovské oblasti. Vlastně nedaleko místa, kde před šesti lety začínal s létáním.
***
Tři dny po letu, když ho na půdě Akademie věd SSSR její prezident uvedl jako „Kolumba vesmíru“, Jurij Gagarin svou řeč zahájil skromnými slovy: „Jsem obyčejný sovětský člověk.“
Netoužil stát se hrdinou. Slávu a nekonečné cestování po celém světě nevítal. Jeho žena vzpomínala, že už třetí nebo čtvrtý den každé takové cesty říkával: „Stýská se mi po domově.“
***
„Máte prý, majore, dvacet sedm,“ zpívá se v té písni. A ono je to, právě dnes, už šedesát let! Vlastně celý jeden aktivní lidský život.
Kdepak jsou ti hrdinové mých dětských a jinošských let? Jurij Gagarin, Neil Armstrong, Jean Paul Belmondo, Josef Masopust, Ryszard Szurkowski, John Lennon, Emerson Fittipaldi...
***
Ale abychom končili zvesela:
Když prý Jurijovu otci, Alexeji Gagarinovi, v družstvu řekli, že rozhlas právě hlásil, že do kosmu vzlétl major Jurij Gagarin, Alexej se nejprve lekl, ale pak - už klidně - prohlásil:
„Tak to nebude můj syn. Ten je jenom nadporučík…“
Pozn.:
Faktické informace/ citace se opírají o následující publikace:
(1) Francis French, Colin Burgess: Into that silent see (2007)
(2) Ben Evans: Escaping the bonds of Earth ( 2009)
