Tento provokativní nápis se objevil někdy roku 1967 na jedné zdi v severním Londýně a následně i v jiných městech. Jelikož podle mě ani nic jiného než Bůh neexistuje, tak to zase až za tak výjimečné sdělení nepovažuji.
Eric Clapton se narodil v Ripley, v roce 1945. Kytara, na kterou začal hrát až ve třinácti letech, ho natolik pohltila, že zapříčinila jeho vyloučení z Kingston Colledge of Art. Nebyl totiž s to věnovat se jakékoli jiné činnosti a to, jak ráčíte uznat, není možné na žádné škole.
***
Na kytaru se ovšem naučil tak dobře, že se mohl v roce 1963 připojit ke skupině The Roosters a následně k The Yardbirds.
V této dnes už pozapomenuté grupě se u kytary vystřídali Eric Clapton, Jeff Beck a Jimmy Page – wow, to je řada, co? Chybí už snad jen Jimi Hendrix! No, pravda, takový Alvin Lee, Carlos Santana, Ritchie Blackmore by tam také patřili. Eric si tam vysloužil svou oblíbenou přezdívku „Slowhand“.
Dále přišli Bluesbrakers Johna Mayalla a pak už (moje dodnes nejoblíbenější) skupina Cream, s baskytaristou Jackem Brucem a bubeníkem Ginger Bakerem. Přesto, že sestava měla celkem jepičí život, její vliv na vývoj rockové hudby byl obrovský.
Následovala další super skupina Blind Faith (Steve Winwood z Traffic u varhan a opět Ginger Baker) a pak už hlavně sólová kariéra a spolupráce s takovými velikány, jako třeba George Harrison, B.B. King, JJ Cale nebo fenomenální jazzový (i klasický) trumpetista Wynton Marsalis – no postě… (viz titulek).
***
Eric Clapton nadále objíždí svět a plní koncertní sály. Po více než sedmi letech navíc opět míří do Prahy!
***
A teď pár osobních vzpomínek (jsme na samém začátku sedmdesátých let).
Na své kolo značky Eska, jsem si na zadní blatník vylepil zelenou izolepou nápis „CREAM“. Jezdil jsem po našem městě, koukal po lidech a říkal jsem si: "to čumíte, volové, co ?!"
***
Sehnat tehdy plakát nějaké západní skupiny bylo prakticky nemožné, nu což – tak jsem si ho sám vyrobil: na balicí papír jsem temperami vyvedl – koho jiného, než právě Cream? Plakát mi pak visel nad psacím stolem a vypadal nějak takhle a spolužáci mi ho, aspoň myslím, záviděli.
***
Když jsme si na gymnáziu založili rockovou skupinu, byli jsme tři, tedy jako Cream. Já (kytara, zpěv), spolužák Míla (bicí) a můj brácha (basovka). Tomu bylo teprve dvanáct, ale byl to – na rozdíl od nás (sorry, Mílo) - opravdu muzikant. Což je dodnes. Říkali jsme si Fons Dexter, čímž jsme vyzráli na komunisty. Zní to anglicky, ovšem je to latinsky a znamená to „šťastný pramen“. S tím nemohl nikdo nic dělat. Vždyť nám sám ředitel říkal, že kdo nechodí na Latinu není student a nemá v jeho ústavu (to jako v gymplu) co pohledávat.
I když jsme uměli starou belu, nacvičili jsme i Claptonovu (no, autorem je vlastně JJ Cale) píseň „After midnight“.
Ještě že se magnetofonový záznam naší produkce nedochoval! Tak si ji poslechněme alespoň od toho Claptona, no.
