„Bylo to už hodně
dávno, když jsem měl jít na maturitní ples. Kromě rodičů jsem chtěl pozvat i
ji! Měla maturitu už pár let za sebou, takže jsem si představoval, jak na ní
budou mí spolužáci koukat. Já a o tolik starší holka! Už jsem si to
představoval, jak mi budou kluci závidět a holky, co mě dosud přehlížely, mě
budou sami zvát po večerech do osamocených bytů...
...No myslel jsem na to pár týdnů a mé představy dosahovaly nečekaných rozměrů, až jsem se skutečně toho dne dočkal. Ale nebyl to ples, ale chřipka. Ráno jsem měl horečku, zimnici a bolelo mě děsivě v krku. Tak jsem svůj jediný maturitní ples protrpěl v posteli a o teplém čaji s medem a citrónem. Ale ta dívka za mnou přišla a seděla u mé postele tak dlouho, dokud jsem neusnul."
„To bylo dědo hezké," usmála se moje nejmladší vnučka Anafrída.
„A co to bylo ta chřipka?" podivil se Frydolín.
„To byla nemoc, která se léčila týden i déle."
„A to jste neměli AQ88?" nechápal.
„Ne Frydolínku, to jsme tedy neměli, to bylo v roce 1988. AQ88 vynalezli až o sto let později," řekl jsem a vzpomněl si na tu slávu, kdy nám tuto radostnou zprávu oznámili na výletní cestě k Saturnu.
„Co jste teda dělali?" stále malý klučina nechápal.
„No vždyť jsem to říkal. Lehli jsme si do postele, pili teplý čaj a brali léky. Ze začátku to bolelo a bylo nepříjemné, ale později, když už bylo lépe, to bylo docela zábavné. Mohl jsem si číst nebo se třeba dívat na televizi."
„Co je to televize?" zeptala se pro změnu Anafrídka.
„No jo děti, to vy vlastně také nepamatujete. Ta byla zrušena v roce 2188." Nebo devět? No to je jedno, hlavně, že století souhlasí.
„To muselo být divný, když jste neměli AQ88, co?" vypálila Anafrídka další otázku.
„Ani ne. Když totiž ještě neexistoval, neuvědomovali jsme si to. Lidé se scházeli a povídali si a nebo se dívali na tu televizi. Ale děti, je už pozdě, musíte si jít lehnout," řekl jsem, protože jsem byl z těch jejich otázek docela unavený.
„Dobře dědečku, tak se měj a dobrou noc," řekla vnučka a doprovodila mě do postele. Pak vyndala z mé hlavy AQ88 s nápisem dědeček a uložila jej na poličku vedle AQ88 s nápisy maminka a tatínek.
(tato povídka je jednou ze sta povídek z knihy Mozek v plamenech)
