Bereme jej do ruky, posouváme jej vpřed či vzad, přicházíme o něj, ale víme vůbec na co při partii myslí?
Vítám vás ve svém krásném černobílém světě. Hodně lidí říká, že nic není černobílé, ale to vůbec neplatí pro šachy.
Jsem bílý kůň a jako jediný postupuji pro začátečníky dosti záhadným postupem - do el. Nejdříve o dvě políčka dopředu a poté do strany, ať již doprava nebo doleva. Jsem jediná figura, která se pohybuje takto záhadně. Jednou mi soupeřův střelec nadával, ale na mě si nepřišel, stačil pouhý jeden tah a hned jsem se z ohrožení přemístil do útočné pozice a střelec musel utéci. A navíc jsem jej docela zmátl, protože byl na černých polích a já už byl na bílém. Čekal na mě dost dlouho, ale já jsem se nehýbal. Proč se také chytnout do pasti? Tak se tím mým klidem nechal nachytat on sám.
Jako jediná figura se mohu hýbat již prvním tahem! To si může dovolit pouze náš vojín pěšec, kterému důvěrně říkáme pijón. To je ten správný nosič vody! Stále postupuje vpřed, pouze při výměně se posunuje o jedno políčko šikmo. Přestože má pro našeho krále tu nejmenší hodnotu, nehledí na to a vrhá se na protivníka hlava nehlava. V šachovém přepočtu mám hodnotu několika těchto pěšců, ale musím sebekriticky přiznat, že rozhodně nejsem odvážnější než oni. Já mohu kličkovat a ustupovat, ale oni jdou přímo na zteč.
O pár políček dál mám bratra, který mě brání a kterého se snažím ochraňovat i já sám. Jsme dvojčata k nerozeznání podobní a ani samotný král nás nerozpozná, natož ostatní figury. Jen tak pro vaši informaci, brácha dvojče stojí na poli B a já jsem ten z pole G, to znamená na sedmém políčku zleva. To jen tak pro pořádek. Hodně hráčů nás občas prohodí, ale když se pak nedívají, přeskáčeme zpět. To víte, já mám rád volnější prostor vlevo a brácha zase na opačné straně. Když nejsme na svém místě, jsme dosti nervózní, a to se pak při samotné hře pozná.
Jako jediní máme s bratrem další privilegium. Když dáme šach, nemůže tomu zabránit žádná figura. Tedy pouze pokud bychom se pomátli a nejistili se, takže by nás soupeřova figura vyhodila. Ve většině případů se musí posunout sám soupeřův král, a to si pak dobře vychutnáváme! Skáčeme okolo něj, nenecháme jej v klidu, třeba i sedmkrát za sebou, prostě než se dostane do úzkých. Také mám rád, když ohrožuji více figur najednou. Nejlépe je samozřejmě dát šach a zároveň ohrožovat dámu. Ale i kombinace dáma a věž je velmi příjemná. Když se to jednomu z nás podaří, s bráchou to pak po partii zapíjíme. Nejraději mám na šachovnici políčko G7, nevím sice proč, ale má takovou zvláštní energii, která mě vždycky nabije, proto se tam každou partii snažím dostat. To se ale podaří málokdy.
Na všechny soupeřovy černé figurky mám políčeno, především samozřejmě na krále, ale nejvíc mě vytáčejí černí koně. Nesnáším jejich nelogický pohyb a hlavně, že se nedá proti nim ničím bránit...
(tato povídka je jednou ze sta povídek z knihy Mozek v plamenech)
