Ministr kultury Václav Jehlička chce zavést novou úpravu manželství, a sice tzv. doživotní manželství, u kterého nebude nárok na rozvod. Dá se tedy říci, že několikanásobní vrazi a manželé budou ve stejné situaci...
Jehlička zmiňuje, že podobný zákon jsme již měli, a sice před rokem 1948. Tehdy byl rozvod velice ojedinělý, ale dnes? Více než polovina manželství se rozvádí a více než třetina dětí se rodí mimo manželství. Jak se na tyto stávající rodinné podmínky, které jsou mimochodem trendem v celé západní Evropě, dá naroubovat zákon z první poloviny minulého století?
Vážený pane ministře, svět je už dávno jinde, stát již naštěstí nezasahuje do soukromého života svých občanů, jako to bylo v komunistickém období naší historie.
Již dnes roste obliba soužití dvojic bez manželského stvrzení státem či církví. Pro jedny je to jen úřední papír, pro jiné jen tradiční zvyk, tedy obřad, který se dělá hlavně pro rodinné příslušníky. Hodně párů spolu několik let žijí a vstupují do manželství, když se narodí děti. Někteří vstupují do manželství po letech společného soužití za tím účelem, že manželství je zbaví problémů a že budou více „svoji". Tento typ manželství většinou moc dlouho nevydrží.
V případě schválení tohoto zákona, pak obliba manželství utrpí další ránu, ze které se pak jen velmi těžko bude dostávat. Nejsem v žádném případě proti manželství, ale musí to být manželství založené na přání obou manželů a musí být v případě krize možnost řešení. Stejně tak jako s životním pojištěním, koupí auta nebo nemovitosti či s jiným právním úkonem.
Každý manželský poradce Vám, pane ministře, řekne, že prodlužováním nefunčního manželství trpí nejvíce děti a narůstá domácí násilí v rodině. Tuším, že jste to možná myslel dobře, že jste chtěl utužit vztahy v současných i budoucích rodinách, ale takto násilně se to dělat nedá. Což tuší i Vaše strana KDU-ČSL, která se od tohoto Vašeho návrhu distancuje. Proč asi?
