Kdo cestuje světem:)

Na svých cestách potká člověk spoustu zvláštních lidí ,kterým by normálně odmítl vydat nejen cestovní pas ale i občanský průkaz. Do Velké Británie jsem cestoval s cikánem ,který až v Calais při cestě na trajekt zjistil, že Anglie je obklopená mořem a je dokonce ostrovem!

tak jsme mu nakukali, že Brazílie sousedí s Portugalskem a ten oslík se těšil jak se tam o víkendu pojede podívat.... Jeden Rus zase nevěděl kde je Česko což by zase takový hřích nebyl ale když jsem naší maličkou krásnou zemi umístil s úsměvem mezi Súdán a Nigérii,tak mi uvěřil a dokonce se zeptal ,kde přesně v Evropě se nachází :) Takových setkání je opravdu mnoho ale největšího exota jsem potkal v Barceloně v parku. V noci jsem přijel rychlíkem z Bilbaa a v nedalekém parčíku si postavil stan a spokojeně usnul.Ráno příjemně probuzen ptáčky jsem na nedaleké lavičce snídal když jsem spatřil člověka který chodí od jednoho odpadkového koše ke druhému a hledá něco k snědku. Už jsem se připravoval na to ,že mu nabídnu jídlo ze svých zásob,když přistoupil blíže a promluvil na mě mou rodnou řečí, jestli nemam nějaké hulení nebo jídlo. Čekal jsem, že mě osloví úplně jinými jazyky což by mě ani nepřekvapilo a jen bych byl rad,že opět můžu mluvit jinou řečí ale že promluví mojim mateřským jazykem aniž by věděl,že jsem Čech mě dost překvapilo. Mladý klučina kolem 20 let špinavý nemytý s dredama a skelným pohledem vypadal na to,že několik dní holdoval Marockému zboží.Dokonce předčil ve vzhledu kamaráda Martina a to už bylo panečku něco:) Rozdělil jsem se se jen se snídaní a sledoval Pabla,jak se představil. Jsi už tady dlouho? jsem se zeptal a mladej odpověděl že neví. Odkad jsi ? Z Brna ,odkad bych měl být!Obořil se na mě a divil se,že se ho ptám na věc tak samozřejmou.No promin jak to můžu vědět. V Brně v parku se mě ptaš odkad jsem!Procedil mezi zuby a žvýkal poslední sousto.Díval jsem se na něho a nestačil zírat,ten kluk si opravdu myslel ,že je v Brněnském parku nebo si dělá srandu:) Ty jsi odkad? zeptal se otírajíci si ruky do svých špinavých kalhot. Já jsem z Opavy!Vyslovil jsem z hrdostí v hlase.Mladej se na mě podíval a zakroutil hlavou že to nezná... Zabil jsem ho pohledem .Jak dlouho jsi ve Španělsku?! Sotva byla tahle věta vyslovena mladej na mě koukal jako já ze začátku na něho. Někdo z nás byl idiot a Pablo chvíli přemýšlel kdo to může být? Hele nesi nejaké vadné?! Pablo vstal a byl viditelně naštvaný. Chvíli mi trvalo než jsem ho přesvědčil ,že vůbec není tam kde si myslí ,že je a po podrobnějším průzkumu jeho batohu jsme objevili autobusovou jízdenku z Brna do Barcelony datovaný před pěti dny pro dvě osoby s návratem včerejším!!!! Chvíli jsme se na sebe dívali,Pablo ve tváři vyděšený výraz a já výraz pobavení nebot ta situace byla legračnější než ji tady popisuji.Pablo přiznal že už dlouho s kamarádem plánovali návštěvu Barcelony kde měli v úmyslu nakoupit levný zboží,protože jim říkali kamarádi že Barcelona je rájem.Mladej v tomto ráji ztratil kamaráda a nemohl si ani vzpomenout kde .Začal panikařit když si uvědomil co se vlastně stalo a kde se doopravdy nachází. Včera mu prý bylo divné ,že nerozumí těm mladým lidem s kterými se zhulil ale přičítal to ke svému stavu po požití drogy. Zavolej rodičům určitě mají o tebe strach ,podával jsem mu telefon.Mladej byl vystrašen případným hovorem s rodičem ,že zapoměl i telefoní číslo.Po prohlédnutí jeho telefoního seznamu jsme našli číslo a začali ho prozvánět. Pablo řekl co se stalo a kde se nachází a já jen pobaveně poslouchal křik z mikrofonu.Nakonec chtěl se mnou mluvit jeho otec,který mi poděkoval a poprosil mě jestli bych jeho osla nemohl posadit na autobus a koupit mu jízdenku kterou by mi zaplatil tak, že by poslal na můj účet peníze . Pána jsem ujistil ,že jede autobus až zítra a já s ním jedu právě až do Brna.Byl rád a ještě chtěl mluvit s tím blbcem jak nazval svého syna.Po zabalení stanu jsme přemýšleli kde toho druhého kluka hledat!Přeci nebudeme chodit po milionové Barceloně a hledat jednoho chlapa.Vzpomněl jsem si kde se takové partičky schází a zamířili jsme s jistou na Ramblu kde ten kluk nebyl.Prošli jsme tři parky kde se scházejí mladí toužící po drogách ale ani tentokrát bez úspěchu. Dokonce jsem si vzpomněl na jeden skvot ,kde je spoustu Čechů a kde jsem párkrát při návštěvě Barcelony přespal. Osazenstvo se nezměnilo a hned mě několik lidí poznalo a srdečně se se mnou pozdravilo.Byl zde dokonce Henry ,který v Barceloně dělá živé sochy.Ten mi řekl že v parčíku na Montjuicu ,včera potkal nějakého Čecha ve skupině klukú,které znal ale toho nového nikoliv.Jeli jsme hned tam ale mladej nikde.Já osobně už to hledání vzdal.Chvíli jsem na skvotu jěště přemýšleli kde by ten kluk asi mohl být .Kluci nám slíbili že to řeknou ostatním a podívají se po něm.Druhý den po zakoupení jízdenek jsme vyrazili do Čech.Na autobusovém nádraží už čekal jeho otec .Mladej slízl takovou ránu, až jsem se divil že se dokázal postavit.Chlap mi děkoval a strkal mi více peněz než stála jízdenka. Musím napsat že vůbec nevím co se s tím druhým klukem stalo i když jsem klukům do Barcy volal a oni taky neměli zdání.tihle lidé většinou mají více štěstí než rozumu a nakonec se někde objeví živí a zdraví.Kontakt na Pabla jsem si nevzal a ani mě nezajímal.Sám sobě jsem se více divil,že jsem někomu pomohl což ve světě udělám málokdy,asi stárnu....