Něco za něco.

Dobrý den vážení čtenáři! Přečetl jsem si v podstatě už poněkolikáté článek který mi nedělá radost a snažím se odpovědět si na otázku PROČ, musí mnoho lidí u nás dělat dvě zaměstnání. A jak z článku vyplývá není to na to, aby si oni dotyční mohli koupit nový luxusní automobil, nebo jet do Karibiku poznávat jeho krásy, či si nechat udělat plastiku obličeje. Důvody jsou existenční. Aby dotyční měli na splácení nájmů, aby mohli poplatit náklady na život, které neustále rostou!

Asi se dá říci, že onen přechod na kapitalistický systém sebou prostě přinesl některá negativa! Jistě né pro všechny. Jak už to bývá třeba u koní, jsou ti chovní a potom ti tažní. Ti chovní jsou opečovávání a ti tažní na to opečovávání musejí svojí prací vydělat. Je zvláštní, že jsme v mnoha směrech přirovnávání povinnostmi k západoevropanům jen ono srovnávání platů nám nějak pokulhává - ostatně i životní úroveň. Za roky od revoluce se u nás rozrostla ona smetánka horních X miliónů která čítá necelých deset procent oněch chovných, zato dost se nám začíná ztrácet ona střední vrstva, která byla vždy oním tažným elementem - a tak přetrvává vlastně díky těm druhým zaměstnáním.

Asi každý z nás věděl, že je tady jisté riziko které přichází se změnou. Ostatně pamatuji na prohlášení pana Bartošky který řekl, že si budeme muset zvyknout na to, že budou lidé bohatí a lidé chudí. Jen už nedodal, že bohatým se člověk nestává svojí prací a onen příměr  "Z čističe bot milionářem", že je jeden velký blábol. Přestože jsme museli tušit ona rizika jsme chtěli změnu, možná jsme si jí představovali jinak ale proste zajídalo se nám stále něco poslouchat dodržovat nějaká přihlouplá pravidla, mít obavu  že vás budou někde odposlouchávat jak si se sousedem vyprávíte o tom jací magoři vedou tuhle zemi a že pan generální tajemník je vůl, ne-li dokonce korunovanej. Chtěli jsme mít obchody nacpané tak jako to měli naši sousedi a banány kadý den na pultě. Jen jsme třeba neposlouchali, že u těch sousedů jsou třeba nezaměstnaní lidé. Ani jsme si to nepřipouštěli a neuměli představit, protože v té době si vzít hypotéku nebylo riziko že jí nebudete moci splácet po ztrátě zaměstnání. Tak jsme do toho šli. A po čase zjišťujeme, že je to tady a že to nevypadá tak jak jsme si představovali. Že bychom už dnes leco ze svých nároků slevili, protože se jako u sousedů má jen hrstka lidí, že stále jsou tu sousedi v Evropě, kde mají níší ceny nežli jsou u nás a přesto mají i vyšší platy nežli u nás. Že jsou země, kde sociální stát se stará o své lidi daleko lépe nežli u nás. Že si náš důchodce stále ještě nemůže dovolit vyjíždět si na jaro na Kanárské ostrovy aby se ohřál, zatímco jinde to není nic vyjímečného. Že si náš důchodce nebo člověk nemocný už nemůže dovolit vyjet si na dvoutýdenní pobyt ve zdejších lázních s procedurami, protože na to prostě nemá. Že, přestože jsme výrobci světem uznávaného piva tak je to pivo u nás sakra drahé a že pár kilometrů od pramenů minerální vody si tuto dáte v hospůdce za cenu která předčí dvě deci vína s přívlastkem pozdní sběr.

Možná jsme ani netušili co všechno bude daňí za ty změny. Ani jsme netušili, kdo  a jakým způsobem zbohatne. Nechtěli jsme si připustit, že vcelku malá kriminalita naroste do velkých rozměrů, že jeji administrativní snižování bude dělat jen změna trestního zákona ze kterého vypadou přečiny nebo se trestné činy stanou jen přestupky. Netušili jsme, že národnost oslovení - cikán se stane téměř rasistickým výrokem a že si toto etnikum osvojí tak dobře své nároky, že se bude mít mnohdy lépe, nežli celé roky poctivě pracující důchodce.  Netušili jsme že lze  k majetku přijít krádeží a stačí při tom jen v bance řící nemám na splacení oněch deseti miliónů protože jsem v dobré víře špatně zainvestoval - leč peníze se převedou na jinou firmu a jede se dál - vždyť tažní to zaplatí. Netušili jsme, že onu ziskanou svobodu slova nám pokazí to, že nám nikdo nebude naslouchat a že se rozrostou ony špatné vlastnosti jako pokrytectví, mamon, lež, vydírání.  Netušili jsme, že se staneme světovými termínem tunelování, nebo ve výrobě semtexu a asi ještě více  pervitinu.

Hodně jsme toho netušili a hodně bychom toho asi chtěli změnit. Někdy se nám zdá, že bojujeme s větrnými mlýny a že už to snad nikdo nedá dohromady, ale stále věříme i když stále děláme i stejné chyby a nedokážeme dotahovat věci do jejich finále.

Je konec roku a budeme bilancovat jaký byl ten předcházející. Víte co, zkuste bilancovat sami se sebou, jací jste (jsme) v tom roce byli my, kolika lidem jsme dokázali pomoci, ať už materiálně, fyzicky, nebo i psychicky. Ono bilancovat ten rok s tužkou v ruce a radovat se z toho že jsem si letos koupil nový automobil, nebo televizi, ci začal stavět dům - to v podstatě nenese žádnou změnu. Je to jen soupiska zboží. Když však budete mít popsaný list lidmi, kterým jste pomohli, nejen, že budete mít lepší pocit, ale ti lidé budou pomáhat dalším a v tom to vězí. Když si budeme umět naslouchat a pomáhat, pak i všechno kolem nás bude lepší a my se přecí chceme mít lépe, viďte! Krásný nový rok 2014 hodně zdraví a štěstí vám!!!