Jako v pohádce?!

Taky milujete pohádky? Já ano! Věřím že mnoha lidem tento žánr dává mnoho a provází je celým životem. A potom není od věci si někdy připodobnit naší současnost s některou z našich pohádek. Jen by to nejspíš nebyly naše pohádky ale asi ty od Andersena. Naše známá pohádková postava – Honza by tady byla asi hodně potřeba, jen se nějak neukazuje. Těch opravdu hloupých, kteří však ze sebe dělají chytré, těch je tu jako hub po dešti. Navíc se neřídí oním moudrem -…“ před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj!...“ u nás to namnoze funguje opačně, povyšovat se dokáží a ponižovat ty okolo také umí.

Nebojsa žádný, zato loupežníků přibývá. Máme i krále, který sice nedrží v ruce žezlo a jablko, nemá ani korunu na hlavě – ale tyto skvosty si hodně z blízka prohlédl a někdy se zdá že žije také v pohádce a na toho krále si hraje. Rádců má to naše královstvíčko víc nežli je třeba a lid dělný a řemeslný jen těžko zvládá platit všechny daně na jeho bedra vložené – to aby hrabata, knížata a rádcové měli dostatek na své kratochvíle, protože kde jste to viděli aby ona smetánka nějaký ten poctivý peníz do společné kasy odváděla. Pan farář a ti nad ním už nejsou těmi, kteří své ovečky vyslechnou a činí jim dobro na duchu a nejednu moudrou radu lidem dají. Život asketický znají už jen z knih – ale neřídí se jím. I otec Školastyk by se podivoval.  Naopak panděra sudu podobná a ústa mastná od „pečínky“ denní, jež z desátků vybíraných mají, jsou na nich viděti a zpovědnice jim malá začíná být.

Ale máme štěstí, za humny se nám dosud žádný drak neusadil a tak si vlastně žijeme docela dobře – jako v pohádce. Zpívat si můžeme a smát také Dokonce s nostalgickým úsměvem poslouchat ty písně kde se pěje o tom, že:  

„My všichni budem na tom lépe,
když dáte rady nám a my vám dáme své rady,
když všichni všechno všechněm dáme,
tak budou všechni lidi všechno mit dohromady
I širší ulice a tvrdší podkovy,
kuřata, slepice, pečivo cukroví.
Když ten dá to a ta zas tohle,
tak všichni dohromady budeme mít dost.…“

Některá ta řemesla z písničky už zmizela ze světa, některá se naopak objevila i když jsme je celou dobu brali jako přežitá.  A potom – ono se ukázalo, (někdo říká že myšlenka sama je  zcestná, ) že jsme to prostě díky své hamižnosti a sobectví  nedokázali. Že se spíš postaráme o své vlastní, ale když má být něco společné tak se k tomu časem začneme chovat jako k vlastnímu.  A kdyby se snad někdy objevil Golem, tak jej nezískají všichni, ale ten co dá nejvíc – nebo bude mít nejvíc známostí na příslušných místech.  Vodníka už na vrbě u rybníka neuvidíte, protože u rybníků nejsou vrby a to že by si snad šil zelené šatky, nebo botky rudé o tom už nemůže být vůbec řeč. Protože rudé botky jsou té nejšpatnější barvy a šatky koupí u stánkařů s cedulkami made in China. Proč se s tím šít když se dá obstarat za dva kapříky které upytlačí v rybníce.

V pohádkách většinou království vzkvétají a tam kde jsou špatní panovníci, kteří zatěžují lid daněmi, to s nimi obvykle dobře nedopadne. Realita je ale od pohádky na hony vzdálena. Ten špatný rádce není vykoupán v koši a potupně vyhnán, ale shrábne si ještě pořádný pytel zlaťáků a odejde na panství které si po dobu špatného rádcování vybudoval. Ten co s lapky by měl sedět v jednom arestu si směle chodí a do místních plátků dává potupné řeči svoje o tom kterak ta Barka lakomá v železech odvedena byla a právem snad útrpným byla pro přiznání trápena.

Jak říkám proto mám rád pohádky jedině v nich je nějaký opravdový řád, jedině v nich vítězí dobro nad zlem a zlo je potrestáno. Jedině v nich jsou ti co podvádí vyhnání a ti co loupí jsou vsazeni do žalářů. Je to všechno velice vzdálené realitě a právě proto mám pohádky rád a taky lidi protože v ty věřím že mají v sobě moudrost těch pohádek a třeba se jimi nechají i inspirovat abychom tady žili jako v té pohádce….