I taková je současnost!

Asi se mijim s policisty. Jéžiši snad jsem to teď nezakřiknul...  no vlastně proč né. Občas si říkám, že nejspíš jsou někde na druhé straně města a proto si v každém druhém autě někdo telefonuje. Nakonec proč by to nedělal, že? Kontrola žádná a kdo jede někam dál tak má na stanici Impuls i avízo o tom, kde policisti mají nějakou akci jako měření rychlosti, nebo jinou kontrolu. Dříve dostávali řidiči pokutu za to, když zablikali světly, aby upozornili na hlídku kterou práve míjeli, jen netušili že za ní je další, která hlídá právě ty, kteří dávají  avízo těm protijedoucím. A zbytečné používání dálkových světel bylo tehdy přestupkem. Dnes se řidiči  ony policejní akce dostanou za volant jen zapnutým rádiem. A tak si říkám, jestli je to opravdu dobře, když je takhle řidič informován. Dokonce i výstrahy měřených úsekú o kterých řidiči stejně ví, že jsou to jen klamné cedule aby řidič snížil rchlost ale měření žádné prakticky není. Výsledkem je to, že sice v daném úseku zpomalí a ten který si třeba dal skleničku, onu avizovanou kontrolu objede.

Ono telefonování za volantem je opravdu pořádný nešvar. Když vidíte třeba pětadvacetiletou dívenku, která sedí za volantem SUV kterak štěbetá a jen tak lehce udržuje volant aby nevybočila z rovného směru, či onou drobnou ručkou zatáčí, ale hovor nepřeruší - pak nevím jak vy, ale já mám mrazení v zádech. A věřte tomu, že nežli dojedu z okraje města do jeho centra - což je asi tak pět šest kilometrů, tak zaregistrují čtyři až pět řidičů kteří telefonují za jizdy. Napadá mně jak je možné že si zároveň s koupí toho vozu nekoupili za tisícovku i nějakou handsfree sadu, nebo vlastně i rádia jsou opatřena možností propojení s telefonem, a navigace také. Jen ten zlozvyk držet si telefon u ucha je prostě neměnný. Škoda že se ještě nenašel někdo, kdo by vyrobil nějaký univerzální držák telefonu u ucha - nějakou formou sluchátek kam by se zasunul a ruce by byly opět volné.

Tak nám vykradli sousedku a včera málem sousedku od mamči tchýňky v pravé poledne ve vedlejší ulici,nastříkali pesanovi něco do očí a chtěli vykrádat bez ohledu na to,že vedle u baráku seděl soused a prodával zeleninu.To je svět, nikdo se už nebojí. Ještě,že mladý synek jejich byl doma,takže dílo dokonáno nebylo. Za to dneska suseda když se vrátila dom ,bylo dílo dokonáno. Svět se zbláznil,fakt že ano, protože vedle suseda fakt nemá ničeho navíc ba naopak....  (použito z fb od mé kamarádky Olinky)

Tohle jsou rovněž věci, které se stávají běžnými. Dříve chodil okrskář, který si svůj rajón hlidal, dnes nejsou lidi. A příčin této drobné kriminality je víc. Jednou z nich bude nejspíš značná nezaměstnanost, další bude určitě i to, že tyhle drobné krádeže a vloupačky nikdy pachateli nevynesou tak vysoký trest aby jej to pro příště odradilo, a to, že se trestná činnost zvyšuje ani není třeba psát. Na čas se zdánlivě snížila, jenže ono snížení bylo dosaženo tím, že se z trestního zákona vyjmuly některé dříve trestné činy, takže se přestaly do statistik uvádět.  No a potom za dob minulých se pracovalo - a taky říkalo kdo nepracuje ať nejí ... jó to by dnes bylo hladových ... a každý policista snadno z OP zjistil, zda člověk pracuje či ne a kde. A protože je dnes téměř vše utajované, hlavně osobní údaje, tak se ani nedozvíme že ten a ten vlastně nepracuje, nepodniká, ale žije si ve vile za X miliónů. Osobní údaje jsou chráněny jak oko v hlavě, přesto dostáváte čas od času do schránky různé nabídky s přesným vaším jménem, adresu a někdy dokonce i uvedeným rodným číslem. 

Ti, co se jaksi ze sportu a nechuti, práci vyhýbali, se dostali na šikmou plochu a bylo na ně myšleno přečinem - Příživnictví. Dnes je to obráceně - dnes by spousta lidí ráda pracovala ale práci neseženou. Paragraf příživnictví už neexistuje a tak nám přibývají oni týpci, kteří se potulují s vozíky a sbírají - či kradou barevné kovy, poklopy od kanálů aj., nebo ti, kteří si bezostyšně u vchodu do obchodu řeknou o peníze - prý že na rohlíky ... zkusili jste jim někdy říci - tak pojďte já vám ty rohlíky koupím .. to nechtějí, nebo jsou i ti, kteří mají nějakou svojí legendu se kterou v podstatě vybírají drobné na parkovištích velkých obchodních domu.  .."Dobrý den pane, promiňte mi, ale mně se porouchalo auto a já se nutně potřebují dostat domů do Budějovic a poslední peníze jsem dal za benzín, tak kdyby jste byl tak laskav a dal mi alespoň dvacet korun na vlak." Dáte mu dvacku a vidíte jak jde k dalšímu právě parkujícímu vozidlu se stejnou legendou - a kolik takhle zaparkuje vozidel odpoledne u obchoďáku, si jistě umí každý představit. No a výdělek - spočítejte si když mu na jednom parkovišti dá tu dvacku tak pětina lidí -- jistě že nezůstává na jednom, ale za dvě tři hodinky se přesune k jinému parkovišti a pokračuje. Jednou mne s dcerou, když jsem šel po parkovišti, oslovil muž s jinou legendou - přišel, slušně pozdravil, v jedné ruce kouřící cigaretu a ve druhé mi ukazoval průkazku diabetika s tím, že mu nezbyly peníze na inzulin, který nutně potřebuje a invalidní důchod mu přijde až příští týden .. odešel s nepořízenou, neboť dcera se ujala aktivity a zeptala se ho, proč si tedy kupuje cigarety, když je pro něj životně důležitý inzulin. To jej vyvedlo natolik z míry, že dceři řekl, že je drzá a rychle odešel pryč.

Inu jsou lidi a lidi - někteří se budou vždycky snažit a jiní si našli tohle žebrání a sběr a co já vím co ještě, za životní styl. Jen vám řeknu, že přeci jenom rád vzpomínám na doby, kdy se tihle lidé nepovalovali u obchodů a neotravovali kolemjdoucí. Jsou lidé kteří se dostanou do svízelné životní situace bez svého přičinění - ostatně dnešní doba tomu v mnoha směrech dost nahrává, ale věřte tomu, že tyhle lidi u těch obchoďáků nenajdete.