Čekání na Blanické rytíře.

Člověk znalý pověstí o Blanických rytířích a také o Bruncvíkovi, jistě ví, kterak to bylo s jeho kouzelným mečem, jeho věrným lvem a družinou rytířů spících v hoře Blaník, kteří v dobách nejhorších pro tuto zemi a lid její, z hory vyjedou, vedeni Svatým Václavem, na pomoc od nepřátel jejích.

A tak tady čekáme, zatímco v Blaníku rytíři spí, ale nejspíš to bude tím že nemají informace o tom kterak se v zemi České věci mají a nebo je možná  i mají, ale co naděláš s mečem i když je kouzelný, proti korupci a  zlodějinám. Doba rytířů a cti dávno minula, ale je pravda, že některá svá pozitiva také měla. Třeba své veřejné pranýře, třeba potápění nedobrých a nepoctivých řemeslníků v koších do řeky a vystavování veřejné hanbě, či utnutí ruky zlodějům. Tvrdá doba že? Doba moderní je na tom v podstatě podobně - jen ony pranýře vyměnila média - rozdíl je v tom, že tehdejší pranýř nebyl poplatný majiteli onoho plácku, ale jen právu, takže pranýřem byl jen jedním - dnes je těch pranýřů několik a to co jedni pranýřují, jiní zase chválí a naopak. Ruce se neamputují, protože by tento chirurgický zákrok nechtěla nejspíš VZP uhradit a potom, čím by mnozí poslanci a senátoři, či členové vlády hlasovali? ..  No máte pravdu, proto tam mají ona hlasovací zařízení a ruku by mohli zvednout druhou. Potápět je v koších do Vltavy by nebylo od věci, protože by to mohla být velká legrace a lidí by bylo jistě více nežli na jarmarcích a kdyby to přenášela nějaká televize pak by se jí jiste zvedla sledovanost. Jenže kdo ví, jaký by to udělalo v myslích lidí guláš, kdyby třeba zjistili, že se v koši nachází ten, který se jim zdál byt zrovinka tím nejpoctivějším a dokonce o sobě samém prohlašoval že boj s korupcí nevzdá.

A my si tady čekáme a Svatý Václav jen v kalendáři, po klapání kopyt jeho družiny ani vidu ani slechu. Kdo ví, třeba ještě není pro nás ta nejhorší doba, ale lepší už zřejmě nebude, když i náš pokladník řekl, že jsme všechno proflákali a prožrali. No a proč tedy vyjíždět na pomoc flákačům a darmožroutům. Těch okamžiků, kdy už bylo tomuhle národu ouvej tady už bylo a Václav nikde, ať už to byla potupná Mnichovská dohoda následovaná okupací a válkou, nebo potom rok 1948, ale i rok 1968 - ale považte, copak jde postavit koně proti tankům a jak se zdá tak ono ouvej se národu nevyhýbá. Smutné na tom je, že by mnohdy musel ten Václav s družinou zasahovat proti lidem zdejším a né cizákům. A tak klidně dál odpočívá v Blaníku se svými rytíři, jen jeho potomci jsou snaživí a chtějí se mu přiblížit, ani né však svojí zbožností ctí a dobrotou, jako spíš okázalostí a malichernými výstavkami svých jmen na odiv lidu z pater nižších a světu okolnímu. Ten Svatý je na koni na svém náměstí v Praze, další, který vůbec svatým nebyl a holdoval všemu čemu holdovati lze, teď visí vedle nápisu Aeroport Prague, no a ten poslední bude mít svoje sídlo a určitě se dočká také nějakého toho pomníčku. Prozatím stačí jeho podobizna na známkách, jeho věhlas coby Euroskeptika a experta přes globální oteplování, faunu - až po ekonomiku.

Tak proč vlastně vyjíždět, vždyť kdyby měli vyjet na každou naší lapálii, tak by měli za měsíc koně ošoupané podkovy a Václav by měl bolavé rameno z toho točení mečem nad hlavou.

Nějak mně z toho výčtu vypadla maličkost že? A co my? .... no co by?  My bychom neměli čekat na Svatého Václava a jeho družinu, ale měli bychom vyjet sami a udělat pořádek v tom chaosu který tady už několik roků vládne, vyměnit ty, kteří tam nemají co dělat a jen dělají že dělají, pozavírat ty, kterým se zachytily za drápy veřejné prostředky a na místa nejvyšší hledat ty, pro které nejsou důležité peníze, moc, sláva - ale skromné lidi, odborníky, kteří budou schopni se domluvit mezi sebou a budou dělat vše pro tento lid a jeho zemi! Že takoví lidé nejsou - nevěřím!

Vše nejlepší k dnešním jmeninám všem Václavům, Vaškům, Vašíčkům, Venouškům ...atd.  užijte si svátečního dne!