Jsou králové různí, jsou králové oblíbení, jsou králové neoblibení, jsou králové moudří a ti druzí. Jsou také Králové s velkým "K" ze kterých srší moudrost, dobrota, pokora a velkorysost. Jsou však i králové ze kterých jen srší.
Nechtěl bych být králem. Proč? Inu necítím se býti povolaným, nemyslím si, že mám v sobě tolik moudra coby jiní, dokonce se necítím býti ani lepším těch, které bych si třeba do huby mohl vzíti, neb tenhle svědivý pocit měla dozajista i paní Kelišová, jenže to už je o něčem jiném. ... proč tedy nebýt králem?
Asi proto, že bych musel být hercem, neboť každý král musí mít k tomu vlohy, no je pravda, že ne každý herec je králem, povětšinou je jen korunovaný. Ale vezmi to čert, když už nějaký ten král být má, aby byla legrace. A tak si studenti volí krále. Je jedno kdo jím je, ale když má reklamní obličej a je figura známá, tím lépe. Zvláště pak, když zná jazyk nejen svůj, ale i dobou oblíbený. Když schován jest za paravánem slušnosti a s tím posledním se v podstatě i ušetří, sice chce tři mluvčí, ale dle jeho projevu nebude nutno najímat šaška, neboť byl vtipnost sama. Praxi sice žádnou nemá, leč jak jsem řekl, když mu dávají důvěru jiní, tak on je v tom nevině. A tak po nějakou tu chvíli bude nejspíš pupkem světa, neboť on se domnívá, že nad něho lepšího rétora není. A že si plivne tu a tam na osoby, jež výše postavené jsou, no budiž. Hlavně že neurazil nikoho z rodů sobě blízkých, tedy aristokratických a že by nejedna hříčka o dobrém usínání, mohla i Hajaju nadchnouti.
Proč tedy nebýt králem majálesu? Inu snad proto, že ten král poslední se stal jen šaškem a hlásnou troubou těch z cizího panství, že jen vtipná hermelín, koruna, řeč v jinotajích směřující proti těm, kteří nelahodí jeho mysli, ani potlesk a smích nedělá krále KRÁLEM, který má svojí velikost, moudrost, šlechetnost a čestnost. Zato však králem bláznů kteří se budou smát všemu a vždy, by mohl být. Jak jste si jistě mohli všimnout, tak ani dětská hvězda, do stavu královského vyvolena, podle řeči nemusí být KRÁLEM.
