Zeman ve druhém volebním období nemá šanci

U nás v rodině už mají dcery jasno, vybraly skvělého kandidáta na prezidenta. Děti to mají často v hlavě daleko víc srovnaný než dospělí. Představujeme kandidáta budoucnosti. Rozhlédněte se kolem sebe, určitě objevíte takových víc

              Některý věci se dětem strašně blbě vysvětlujou. Máme tu jednu kámarádku (v Rakousku), co sem přišla s rodiči z Československa, když jí byly asi čtyři roky. Ty moje holky zvědavý se chtějí o té podivné době, co se ještě nemohlo volně cestovat, dozvědět víc. Hrozně je to vyprávění zajímá a vůbec nemůžou pochopit, proč měli tenkrát lidi takovou zlou vládu, co zavírala lidi do vězení třeba jenom za to, že poslouchali jinou muziku než tu, která hrála ministrům na schůzích, a jak mohli některý sousedi docílit toho, aby zase jiní sousedi, co jim nevoněli, byli popotahovaný a nakonec taky třeba zavřený. Vyprávění o zadrátováný hranici, kterou pohraničníci s nabitými samopaly ještě dodatečně nabíjeli elektrickým proudem a sřežili ji přísně spolu se psy, speciálně cvičenými k trhání lidí, jim zní jako nějaká strašidelná pohádka nebo možná tajemný horor, který mají ve svým věku ještě zakázaný.  Prostě se narodily svobodný a takový lidský počínání jim připadá nesmyslný a nepochopitelný. Člověk si u toho vyprávění vžycky naplno uvědomí, jak ten systém byl absurdní a dětský duši nevysvětlitelný.

               Holky taky nechápou, proč hned stahujeme zvuk na televizi, když se v ní objeví současnej českej prezident. My totiž nechceme, aby se naučily všechny sprostý slova, i když víme, že je budou brzy umět taky, tak se prostě jenom snažíme zabránit tomu, aby se tyhle nehezký věci dozvídaly z televize a ještě k tomu od prezidenta. Holky naše, ještě nechápavý, nerozumí ani tomu, jak může být ten českej prezident takovej nenávistnej a hrubej a už vůbec nerozuměj tomu, že si takovýho prezidenta vybrali lidi sami a dobrovolně. Ten rakouskej jim připadá takovej milejší, líp se oblíká a je vidět, že i trošku  víc pečuje o svý tělo a hlavně furt neříká nějaký věci, aby někoho naštval.

              To se pak u nás doma rozproudí diskuse, že by si ty naše babičky a dědové zasloužili prezidenta úplně jinýho, nějakýho, co by měl lidi víc rád a děti taky. Našim holkám by se líbil třeba Zdeněk Svěrák, protože na něm se hned pozná, že má lidi rád, vypráví totiž o nich takový zábavný příběhy plný srdečnosti. Všichni se doma shodneme, že ten by v úřadě patrně nikdy nebyl neslušnej a měl by většího pochopení pro lidi svý i cizí.

               Nedávno tu moji mladší dcérku napadlo, že bychom mohli za prezidenta zvolit našeho rodinného přítele Tondu Kokeše. Nejdřív jsme se tomu nasmáli, ale pak mi došlo, že ty děcka to maj
v hlavě často líp srovnaný než mi dospělí. Tonda Kokeš by byl totiž dobrej prezident, určitě lepší než Miloš Zeman.

               Tonymu není lhostejná budoucnost týdle země, vychovává totiž čtyři děti, neustále pro ně něco vymejšlí, snaží se aby z nich něco vyrostlo a skoro nikdy u toho není naštvanej a vůbec by se dalo říct, že mu zřídkakdy selhávaj nervy. Je na něj spoleh a umí držet slovo, není namyšlenej a přesto, že má za sebou slušnej úspěch a je jak se říká zajištěnej, tak například jezdí po Praze na kole nebo metrem.

                Antonín Kokeš vystudoval zahraniční obchod na VŠE a později si v rámci sebevzdělávání splnil program MBA, University of Pittsburgh . Podařilo se mu vybudovat úspěšnou firmu Albi, která dneska zaměstnává více než 250 lidí, a snaží se, aby se do domácností dostalo víc veselí v podobě stolních společenských her. Dneska už tu svou firmu vice méně jen kontroluje a dohlíží na to, aby v ní byli lidi v rámci možností spokojený, daně všecky zaplacený a aby ta jeho firma neztratila kredit nejen v Česku ale i na Slovensku a v Polsku.

                Tondu často štve, když se nedělaj věci pořádně, když se to, jak se říká, fláká. Ono se to totiž vždycky podepíše na výsledný kvalitě. Když už mu přišlo neúnosný, jak se šidí takový důležitý věci jako třeba chleba, tak se rozhod, že se stane pekařem a bude píct chleba opravdovej, poctivej a nešizenej, co chutná jako kdysi a ne jako ten rychlepečenej ministerskej, co už se nedá často druhej den jíst. Asi dva roky svůj nový projekt připravoval, dával dohromady lidi, pece a recepty, až z toho vzniklo skvělé Antonínovo pekařství. Tonda šel na trh s poctivostí, kterou zapekl do chleba a slaví s ní od prvního dne úžasný úspěch.

               A to je dobrá zpráva do budoucna, že lidi dokáží ještě pořád ocenit tyhle prastarý nemoderní hodnoty, jako je fortel a poctivost.

               Tak mě ty moje děcka zlatý přivedly na myšlenku, že by bylo hezký slušnost a poctivost vrátit zpět i na Pražský Hrad, aby se ty starý, prověřený hodnoty znovu dostaly více na výsluní a lidi jim tak přišli opět více na chuť.

                Tony je spolužák z gymlu a dotáhl to fakt daleko. Když budoval Albi, tak vyjednával s obchodními partnery v Americe i v Rusku, takže má rozhled a srovnání, s nikým se nezadal a nikdo si ho jen tak nekoupí. Když bylo potřeba a zakládala se pobočka v Polsku, tak se tam i na čas odstěhoval, poněvadž je mu jasný, že na některý důležitý věci je třeba pořádně dohlídnout. Všechny tyhle mezinárodní zkušenosti a světonázor přímíchal do receptů na ten znovuobjevenej poctivej chleba, lidi nejen na Vinohradech (dneska už i ve Vršovicích) jsou z něj nadšený a všímaj si toho i některý moderní média, kterým jsou tyhle jednouduchý a dobře provedený nápady taky moc sympatický. (viz. článek Hospodářské noviny)

              Můj kamarád Tony má správný čich na šikovný lidi. Jeho prostředníctvím jsem se seznámil
s velmi zajímavými osobnostmi, ať už je to Roman Ludvík, co má na krku pět dětí a mimo to jeho Roiva zásobuje Čechy tepelnými čerpadly a jakýkoliv problém s vodou či topením stihnou vyřešit ještě do soumraku, na raftu pod stanem s námi kempoval Ondřej Fryc, který svoje Bílé zboží posléze překlopil do Mall.cz, Jarda Hejhal, který se svou ženou vařil ve Švýcarsku a Austrálii a jeho neustále zarezervovaný vinohradský tapas bar Kofein nezadržitelně spěje k získání nějakého Mischelinského ocenění nebo třeba Marek Mora, Tonyho kamarád z vysoké školy, který se vypracoval až na vedoucího kanceláře generálního tajemníka Rady EU a už nemá čas ani na mariáš, protože teď řeší důležitější problémy. Jeho jméno se kdysi objevilo v novinách v souvislosti s nominací na premiéra úřednické vlády, Marek tenkrát odmítl a premiérem se stal Jan Fischer.

                "Marku vzal by si to ted', kdyby se podařilo zvolit Tonyho prezidentem?" Nebo jinak, "přijel by si aspoň fundovaně povyprávět o Evropský Unii, jestli je opravdu tak nemožná a hnusná a může za všechny naše hříchy minulé i budoucí?" Přece jenom vidíš těm top politikům pod prsty a dokážeš určitě lépe než kdo jiný zhodnotit, jestli nás ty západní mocnosti chtějí (jak tu často slýchám) porobit, zotročit, potažmo zničit a jestli se máme raději spolehnout na Rusko a Čínu, jak si čím dál tím víc lidí v Česku přeje a Miloše Zemana v těchto tendencích podporuje a následuje.

                  Marku, kdyby ti to tentokrát přes ty starosti s drolící se Evropou přeci jen vyšlo, tak koncem dubna slavím narozeniny, přijeď aspoň soukromě, Pavel ugriluje maso, Tony přiveze ten svůj poctivej chleba, Jirka vyudí skvělýho kanadskýho lososa, Roman přidá zábavnou historku s pouti do Santiága a společně zavzpomínáme na zlatý devadesátý.