Všichni, kdo čtete tato slova, „jsme požehnaní“, protože nám bylo umožněno v míru dožít dnešních dní, přelomu roku 2013 a 2014. Ač ve zdraví nebo v nemoci, ale společně můžeme říct, že jsme byli součástí hierarchie tvůrců dějin. Rok 2013 byl prakticky rokem volebním a každý dospělý občan mohl přímo ovlivnit svojí - naší budoucnost a směřování společnosti. Jak se k této vymoženosti kdokoliv postavil, je jeho osobní věc, nicméně jakýkoliv postoj zaujal, jeho rozhodnutí ovlivnilo životy nás všech.
Přelom roku se pro nás stal tradicí vytyčování jistých životních změn, někdy dosažitelných cílů, zbavování se zlozvyků a většinou přání, které můžeme ovlivnit, odhlídnu-li ta neovlivnitelná, jako počasí, výhra, zdraví, štěstí atd. To mě přimělo se zastavit a popřemýšlet nad nějakým univerzálním dosažitelným, realistickým a realizovatelným cílem.
Naše společnost je nejvíce zatížená různými sociopatologickými jevy, počínaje nezaměstnaností a konče drogovou závislostí, násilím, rasismem, kriminalitou a sebevraždami. Všechny tyto negativní jevy mají společného jmenovatele. Je jím chudoba. Odstraňování chudoby by tedy mělo eliminovat různé patologické jevy.
Do nového roku bych teda vyslovil přání, abychom zavřeli dveře za starým rokem a v tom novém, aby se celá společnost zapojila do boje proti chudobě. Česká ekonomika nepatří k těm nejhorším na světě a vyšší společenskou kontrolou veřejných prostředků bychom mohli udělat významný krok směrem k její odstraňování. Pak už je na každém z nás, jaké štěstí si v životě vybuduje.
Miroslav Kováč
