V posledních dnech se topím v reakcích, přinášejících různé pohledy na smrt sedmadvacetiletého Roma, otce dvou dětí, která nastala důsledkem incidentu v žatecké Pizzerii, za dosud nevyjasněných okolností.
V osudný úterní večer vstoupil Miroslav do místní pizzerie, ve které způsobil rozruch. Reakce personálu a hostů na sebe nenechala dlouho čekat. Roma zpacifikovali a přivolali městskou policii. Podle některých svědků do něj ještě někteří z hostů kopali i za její přítomností, když bezvládně ležel na zemi a bránil se zřejmě nasazení pout. Z videa, pořízeném přihlížejícími, je zřetelně slyšet, že Miroslav při zásahu žil.
To, co se stalo v průběhu zásahu policie, by mělo být předmětem vyšetřování. Podle prvotních výsledků soudní pitvy nebylo zjištěno cizí zavinění. Miroslav však zkolaboval a zemřel. To muselo mít svůj důvod. Ani v kauze Kramného prvotní pitva neprokázala zásah elektrickým proudem. Taktéž je pro některé lidi těžké odhadnout míru tlaku na hrudní koš při oživovaní, v případě, že ten byl již zlomený důsledkem předchozích událostí. Uvidíme, jaké světlo do případu přinese další pitevní zpráva.
Celému incidentu předcházelo mnoho událostí.
Miroslav byl kupříkladu natočen mobilním telefonem na autobusovém nádraží, kde se pravděpodobně snažil dostat domů, do Loun. V té době se v okolí pizzerie pohybovalo mnoho Romů, kteří dokonce natáčeli incident na mobilní telefony, ale už nikdo z nich mu nepomohl, nezastal se jej, nebo nezavolal jeho rodičům, aby si jej vyzvedli. My Romové si již nedovedeme vzájemně pomáhat. Až tolik jsme si osvojili z integrace. Myslet pouze na sebe!
Dalším faktorem, který v této věci shledávám je institucionální a latentní rasismus, spojen s neúctou k lidskému životu a pohrdáním vším, co nedosahuje úrovně některých jedinců, kteří jsou, nebo se pouze cítí být ve společnosti „úspěšnější“. Moc, kterou někteří jedinci získají, se v jejich rukou stává zbraní, proti těm méně úspěšným, a z jejich pohledu „nepotřebným“ lidem, ale také proti těm, co v životě dosáhli mnohem více úspěchů a vyšší postavení. Taková moc se pak dá snadno zneužít, byť jen při obyčejném policejním zákroku, obzvláště pak, když se nepředpokládá, že se oběť bude bránit.
Romové v ČR jsou bráni, jako občané druhé kategorie. Jsou odmítáni podstatnou částí většinové společnosti. Diskriminace a nerovné zacházení pak ovlivňuje Romy ve všech klíčových oblastech života. Kupříkladu je podivuhodné, že ve městech s vyšší koncentrací Romů, Romové nemají v řadách Městské policie své zastoupení. I v tomto případě se téměř vždy uplatňoval dvojí metr. Romským uchazečům bylo oznamováno, že pokud se budou o tuto práci ucházet, musí mít maturitu, přičemž uchazečům z majority stačil do 1. ledna 2016 pouze výuční list. Kolika problémům, včetně tohoto, by se tak dalo předejít a kolik Romů by dobré příklady praxe motivovali? Rom by z principu nebyl ovlivněn předsudky. Rasismem ovlivněná žatecká radnice dokonce zachází tak daleko, že zneužívá dotaci Ministerstva vnitra k zaměstnávání občanů z majority na projekt Asistenta prevence kriminality, který je primárně určen především pro Romy, v rámci komunitní práce. Už tohle o mnohém svědčí.
Jakkoliv se tento případ vyvine, je zapotřebí zachovat si chladnou hlavu. Emoce nám Romům nepomohou vyřešit ani tento případ, ani celospolečenský problém. Pokud chceme skutečně do budoucna předcházet podobným problémům, měli bychom je řešit systematicky a především využít všechny dostupné demokratické prostředky, včetně využívání volebního práva ve prospěch lidí, kteří budou moci v lokalitách prosazovat vaše zájmy, mezi které patří například-mít své zástupce v řadách policie a Městské policie, aby se podobné případy, jako ten z žatecké picérky eliminovaly.
Miroslav Kováč
