Do kauzy koncentračního tábora v Letech u Písku se vložil jeden z "nejpovolanějších" historiků na dané téma, odkojenec marxismu-leninismu Prof. PhDr. Jan Rataj, CSc.
Profesor Jan Rataj byl nesporně poměrnou část svého profesního života ovlivňován komunistickou propagandou. Po údajně mnohých neúspěšných pokusech o vstup do KSČ nakonec získal možnost pracovat v Ústavu marxismu-leninismu Univerzity Karlovy, kde zřejmě měl dokázat svou loajálnost k režimu a ideologickou vyzrálost v oboru politických dějin.
Komunistický režim se svého času posiloval propagandou. Kdo nešel s davem, byl režimem „uklidněn“. Sám z vlastní zkušenosti vím, že „nekomunistům“ nebylo umožněno studium, protože „nekomunista“ nemohl vést, případně vyučovat lid, natož se relevantně vyjadřovat k historii.
Komunisté se snažili upírat Romům jakoukoliv národní či etnickou identitu. V sedmdesátých letech byl na místě koncentračního tábora v Letech u Písku režimem postaven velkokapacitní vepřín. Utrpení Romů tak bylo (a pořád je) přehlíženo, a byly zde snahy režimu o odvedení pozornosti a vyvinění Česka, jakožto spolupodílníka na vyhlazování Romů a Židů v protektorátu. Tomuto se musela uzpůsobit propaganda, upravily se dějiny, které se pak prezentovaly navenek. O tomto svědčí i fakt, že žádný z dozorců v Letech nebyl po válce, přes několik podaných trestních oznámení, odsouzen. Režim protifašistického odboje nemohl přiznat svou spoluúčast a kolaboraci s fašismem.
Historička Helena Krejčová popisuje činnost Rataje takto: „V letech 1981 - 1990 působil v Ústavu marxismu-leninismu UK v Praze, kde učil adepty humanitních věd dějinám KSČ a mezinárodního dělnického hnutí,"
Věnovala se také jeho kandidátské práci: "V ní se kandidát nejprve vypořádal s „revizionismem“ české historické produkce 60. let, protože v ní „rezidovala“ hlediska buržoazně demokratická a glorifikace tzv. „Hradu“, aby poté sám zhodnotil politiku Československé strany lidové jako ´falešnou protimarxistickou alternativu, manipulující se společenským vědomím a politickými postoji.“
Ze své zkušenosti vím, že pokud chce v této společnosti Rom uspět, musí být dvakrát tak dobrý, jako příslušník majority. Obdobné to bylo za komunismu. Pokud chtěl někdo z režimu těžit, musel k němu prokázat dvojnásobní loajalitu.
Je obdivuhodné, že dnešní demokratická společnost pořád toleruje lidi, kteří byli součástí propagandy komunistického režimu a dokonce jim umožňuje získávat vysoké posty ve státní správě, účast na moci zákonodárné, výkonné a soudní, nebo nepochopitelně, členství ve vědecké radě Ústavu pro studium totalitních režimů (USTR). Jako bychom dnes, 26 let od pádu komunismu, neměli nezávislé fundované osobnosti, odosobněné od bývalého režimu.
Rataj, který byl údajně v místech památníku několikrát, necítil žádný nesnesitelný zápach z blízkého zemědělského zařízení. Památník je podle něj krásně architektonicky řešen a přímo evokuje vztah Romů k přírodě a svobodě.
Musím podotknout, že já a mnoho dalších jsme při památníku v Letech byli taky několikrát a zřejmě jsme neměli rýmu, protože ten zápach byl nesnesitelný. Stejně nesnesitelný je pro mě zápach sedícího (kozla) komunistu ve vědecké radě Ústavu pro studium totalitních režimů, šířícího komunistickou propagandu.
Miroslav Kováč
