Romové jsou nejneoblíbenější menšinou téměř ve všech společnostech. V Česku například hodnotí soužití s nimi jako špatné až 83% z dotázaných.
Z tohoto důvodů se řada států snaží upravit svou legislativu tak, aby vyhověla majoritní společnosti, respektive svým voličům, kterých zájmy hájí. Kupříkladu, Česká republika
i 8 let od rozsudku Evropského soudu neupravila legislativu tak, aby romské děti nekončily v Praktických školách, ale naopak, vycházela vstříc tlaku majority, aby je tam udržela. Naštěstí Chládek jako ministr končí.
Nebo například posílila pravomoci měst a obcí tak, aby na svém území rozhodovaly o přiznání či nepřiznání doplatku na bydlení, a tudíž kolik lidí v tíživé životní situaci pojmou a kolik je pro ně již nežádoucí počet. Těm jednoduše žádost neschválí, čímž je vyhodí na ulici. Romové se vzhledem k antipatii k standartnímu bydlení dostávají velice obtížně a jsou nuceni vyhledávat ubytovny, kde žijí ve stísněných podmínkách s celými rodinami.
Města a obce, bez zákona o sociálním bydlení, teď získaly nástroj, jak z takových lidí udělat bezdomovce a potencionální kriminálníky i z těch, co doposud žili v rámci možností slušně. To přinese pouze další eskalaci nenávisti vůči romskému etniku, přispěje k jejich nezaměstnatelnosti, neubytovatelnosti (přestože již dnes je situace v této oblasti kritická), dezintegraci, beznaději, a to vše nakonec ohrozí bezpečnost státu, nemluvě o tom, že o část svých příjmů přijdou místní podnikatelé a potažmo i města. Na druhé straně se však pro města otevře možnost čerpání a zneužívání dotací z EU na tzv. etnobyznys, aby situaci, kterou sami způsobí, pak „zklidňovaly“.
Problematika sociálního vyloučení a potažmo Romská problematika se totiž v Česku řeší pouze na úrovni analytiků, vytvářejíce různé analýzy a strategie, sociální experimenty, které vůbec nezohledňují potřeby a požadavky Romů a z této problematiky si udělali tak výhodný byznys, že jim dnes dokonce umožnil vydírat ministra. Je samozřejmé, že integrace řízená analytiky, kteří v podstatě pouze přináší, a nutno podotknout za dosti slušnou marži, městům stamilionové dotace s řadou spíše represívních opatření typu - kamerové systémy a asistenty prevence kriminality, nebo prostupné bydlení či zaměstnání, mimochodem za 6 let nikoho nezaměstnali ani neubytovali, a když tak jen ojediněle s tím, že si klient sám našel práci nebo ubytování, nevedou k integraci Romů bez toho, aby je oslovili třeba získáním zaměstnání a bydlení ve větším měřítku, případně je do integrace vtáhli.
Je pozoruhodné, že za všemi těmito a dalšími represivními „opatřeními“ typu „zákaz pobytu“, „přestupkový zákoník“ stojí zrovna prosociální vládní strana ČSSD, která se tímto de facto zpronevěřila nejen svým voličům, ale i svému prosociálnímu programu. Je zřejmé, že ČSSD dnes může za ohrožení rodin s dětmi, které připravila o domov, za zvýšení počtu dětí bez vzdělání (z ulice a bez peněz se nedá vzdělávat), za zvýšenou kriminalitu sociálně slabých lidí, šíření nenávisti ve společnosti a v neposlední řadě za snížení bezpečnosti státu. Doufám, že jim to voliči, ti sociálně slabí, kteří je vynesli do poslanecké sněmovny, na kraje, města a obce, v příštích volbách sečtou.
